Historie punku

8. června 2007 v 22:34 | Petraa
První roky ve jménu NO FUTURE
Pomineme-li newyorské garážové kapely ze 70. let typu MC5, STOOGES či NEW YORK DOLLS (HISTORIE NY PUNKU), dostaneme se do proklatě nudné Anglie, kde se onoho slavného léta 1976 stalo něco, čemu se říká hudební a kulturní revoluce. Bylo to úplně poprvé, co se musel mainstream sklonit před chtíčem naštvaných adolescentů, kteří se chopili nástrojů, aniž by znali jeden jediný akord. Fanoušci rockové hudby byli do té doby nuceni akceptovat jediný druh zábavy,který spočíval v chození na gigantická představení, konající se na fotbalových stadionech, kde sice viděli vynikající muzikanty, ale jakýkoliv kontakt s nimi byl pouhým snem. Období a sláva rockových dinosaurů proto musela jistojistě jednou skončit. Přišel PUNK, který byl drzý, neohrabaný, sprostý a nicotný. Společnost byla zhnusena a bulvární plátky měly na svých obalech stále stejné slovo: Punk! SEX PISTOLS, SIOUXSIE & BANSHEES, GENERATION X a THE CLASH - několik málo jmen počátečních souborů. Zpočátku se zdálo, že punk je výmyslem vandalů s destruktivním chováním a jejich hesla typu "No future", "Chaos & Anarchy" či "Fuck the system", jako by to celé ještě podporovala. Toho času vládlo v Británii opravdové bezvládí. Punks kopali do popelnic s odpadky, rozbíjeli zaparkované automobily a největší radost jim dělalo, když mohli fotografii anglické královny připíchnout spínací špendlík do nosu. Původní údobí punku pomalu končilo, mládež se trochu uklidnila a společnost si na punk zvykla, jako by to byla běžná součást denního života konzervativního Angličana...
Anarcho-punk aneb synonymum pro třídní válku
Čas ukázal, že věci se mají trochu jinak...Po vystřízlivění z počáteční nenávistné euforie se punk ukázal být i něčím jiným než pouhým vandalismem, hudebním neumětelstvím či zavrhovaním všeho, co je slušné společnosti svaté. Zatímco první punková vlna byla striktně nepolitická (pomineme-li provokace se svastikou či srpem a kladivem), další punkoví následnovníci se snaží o cosi pozitivního.Původní heslo "Anarchy" coby symbol chaosu, bezvládí a nepořádku se v očích levicově orientovaných spolků typu CRASS (později CONFLICT), FLUX OF PINK INDIANS či POISON GIRLS stává politickou myšlenkou svobody a nezávislosti. Vzniká anarcho-punk, který je důrazný především v sociálně kritickém obsahu svých textů. Kapely nabádají punks, aby přestali užívat drogy, nekonzumovali to, co jim společnost předhazuje, a některé dokonce apelují na striktní pacifismus. Kyž už být protistátní, potom buď maximálně nezávislý - to bylo heslo, které anarcho-punkové soubory prosazovaly a snažily se vzít svůj osud do vlastních rukou v podobě myšlenky D.I.Y. - Do it Yourself (Udělej si sám). Některé anarcho-punkové soubory konce 70. a 80. let dokonce podporovaly protijaderné aktivity C.N.D., účastnily se koncertů R.A.R. (Rock against racism) a nakonec nihilisticky zavrhly i celkové punkové hnutí, v němž viděli pouze sebedestrukci. Ortel nad sebou vyřkla i známá skupina CRASS, když před punks předstoupila se svou kritickou písní "Punk is dead", která napadá módní punkery, kteří si kupují v drahých obchodech suvenýry s anarchistickou tématikou. Někteří členové této kapely nakonec opustili "civilizované" město a uchýlili se na vlastní farmu, kde doposud žijí a pěstují vlastní potravinářské produkty založené na striktním vegetariánství a ekologii. Jenomže jejich nejslavnější éra pomalu končí již v první polovině osmdesátých let, když byli anarcho-punks obviněni, že se se svými dreadlocky a dlouhými vlasy podobají spíše hippies a proti těm byl punk odjakživa.
Ska a Mod revival hlásají: "Kašlete na umění a pojďte tancovat"
Konec sedmdesátých let byl díky punkové explozi velice štědrý k různým revivalům hudby z šedesátých let, takže svůj boom opět zažila subkultura MODS, kteří byli znovuobjeveni díky kapelám jako SECRET AFFAIRS a předevšímTHE JAM, jejichž zpěvák Paul Weller je dodnes uznávaným rockovým muzikantem. Na své si přišli také fandové ska hudby, která se vrátila do britských klubů díky nové éře TWO TONE hudby, což byl jakýsi hybrid původního ska a novovlnného punku. Bylo to nejslavnější období pro dnes velice oslavované party typu MADNESS, SPECIALS, BAD MANNERS a THE SELECTER. Jak revival Mods, tak revival ska si padly do noty díky svým zálibám. V textech kapel obou subkultur se objevovala antirasistická poselství, výzva k zábavě a tanci a fanatický obdiv ke skůtrům značky Vespa a Lambretta. To všechno zapříčinilo, aby se na scénu vrátila druhá generace skinheads, pro kterou byly všechny tyto aspekty více než charakteristické. Podrobnější historii SKA najdete tady.
Oi! Oi! - punk z ulice vrací úder
Čas pro streetpunk - tak by se dala nazvat dekáda druhé punkové vlny, která se probouzela již od roku 1979 a explodovala v roce 1982. V ulicích velkých britských měst byla úrodná půda pro novýpunkový styl, jemuž dal novinář hudebního časopisu Sounds Garry Bushell nálepku Oi! hned poté, co londýnská chuligánská skupina COCKNEY REJECTS předvedla hit "Oi!, Oi!, Oi!" na svém debutovém singlu. Oi! (slang. Hej Ty) označovalo punkové kapely dělnického původu, které odmítly střední vrstvu punků z lepších rodin, jejichž záliba se točila okolo drog a pozérství a dalo šanci novým punkovým kapelám tvrdšího ražení. Na scénu se dostavují spolky anglického lumpenproletariátu jako SHAM 69, ANGELIC UPSTARTS, INFA RIOT a velice kontroverzní SKREWDRIVER. Styl Oi! (někdy označován jako streetpunk) byl následován mnoha dalšími soubory jako ONE WAY SYSTEM, BLITZ, 4 SKINS, BUSINESS a především pak počátečními THE EXPLOITED, kteří ale podporovali raný punk a neztotožňovali se s uhlazeným výrazem mod revival seskupení typu THE JAM. Punk proti punku, mohlo by se zdát, že? Zatímco první vlna punkových kapel provokovala rozchuchanými vlasy a spínacími špendlíky, druhá vlna dotáhla provokaci do bodu varu, když se na hlavách punků objevily účesy zvané cherokee a všechna místa na těle byla kompletně potetována. Styl Oi! punku (nebo-li punku 82) byl hudebně velice agresivní, přehnaně rychlý a pro punkové hnutí až nezvykle útočný. Ale čas šel dál a všechno, na co si společnost zvykne, není zase až tak nebezpečné... Něco wíc o Oi! najdete tady.
HARDCORE - a ještě tvrději
Zatímco si angličtí punkeři stále mysleli, že USA jsou klidný odvar ve stylu punkrockerů z RAMONES, pravda byla taková, že nejtvrdší punk rock se rodil právě tam. Na scénu přišli agilní a političtí DEAD KENNEDYS, jejichž styl zvaný hardcore punk ochromil ve své době celý svět. Jejich zpěvák Jello Biafra brojil proti politice americké vlády, napadal kompletně celý politický systém a nakonec kandidoval na guvernéra (bohužel neúspěšně). I když se i v Británii vyrojily tzv. hardcorepunk kapely typu DISCHARGE, MAU MAUS, G.B.H. nebo BROKEN BONES, byl to při poslechu stále tentýž jednoduchý a efektivní punk rock. Americký hardcore zase spojil myšlenku a náboj punku s hudebními schopnostmi heavy metalu, z čehož později vykrystalizoval styl zvaný crossover. Hráli ho kapely jako D.R.I., S.O.D., M.O.D., ale koketovali s ním i AGNOSTIC FRONT nebo CRO MAGS Kontinentální rozdíl se projevil jak v hudbě, tak v politice. Zatímco evropské formace (závislé na britském trendu) se stáhly do přijatelných (někdy velice temných) stylů jako new wave, new romance, gothic rock nebo zůstaly u starého dobrého punk rocku, jejich američtí kolegové šli do maximálních extrémů. Anarchistické punkové kapely (zvané crusty) následovaly styl britských soukmenovců z CONFLICT a hudebně se dostaly až ke grindcore stylu. HC skupiny, které zahrnovaly jak punkové, tak skinheadské hnutí, se dostaly do takového rozporu s původní punkovou ideou, že mezi nimi byla minimálně nevraživost. A to je dost mírně řečeno. Zatímco počátkem 80. let spolu mohli dohromady hrát anarcho-hardcoreový CRUCIFIX a víceméně skinheadští AGNOSTIC FRONT, v roce 1985 bylo toto prakticky nemožné. Nešlo pouze o to, že skinheadské HC kapely podporovaly dělnické hnutí, svou zemi a rázný postoj, zatímco punkové HC party vyzdvihovaly anarchistické ideje, třídní válku a boj se systémem. Zde byl problém i hudební, kdy - řekněme si to na rovinu - na koncerty crossoverových skupin chodilo smíšené publikum, tedy punks, skins, metalisté a fandové hardcore, a proto také na těchto show docházelo k častým roztržkám a násilí. Bylo fajn, že scéna vypadala spojeně, ale realita byla úplně jiná...
STRAIGHT EDGE - nová víra
Během let 1981 až 1988 krystalizoval úplně nový styl hardcore, který se jmenoval podle písně jeho zakladatelů, přesněji tedy podle kapely MINOR THREAT, která pocházela z Washingtonu D.C. Tamní scéna vypadala úplně jinak než scéna v New Yorku či Bostonu, a tak vznikla další zajímavá odnož hardcore punků zvaná Straight Edge. Straight Edge punks proklamovali vegetariánství, život bez drog (včetně kouření a alkoholu) a likvidaci sexistického myšlení. Jejich vznik je popisován i tak, že mladí pankáči, které nepustil personál do hospody, byli vyhazovači označování písmenem X, které jim bylo namalováno na ruku, aby je v hospodě lépe poznali. A tito mladí naštvaní punkeři udělali později jakousi "znouzectnost" a stali se příznivci Straight Edge. Bylo by samozřejmě naivní domnívat se, že tomu tak doopravdy bylo, ale jak se říká: "Na každém šprochu pravdy trochu"...
HARDLINE - z extrému do extrému
Z této větve pozitivních punků později vykrystalizoval i velice násilný proud - tzv. Hardline, jehož zastánci napadali kuřáky a podnapilé lidi, včetně punks. Jejich počet byl naprosto zanedbatelný, ale některé kapely jej podporovaly a za nejextrémnější hudební počin na podporu těchto násilníků bývá považováno debutové album souboru PATH OF RESISTANCE. Na druhou stranu však někteří Straight Edge inklinovali k duchovním aktivitám sekty Hare Kršna (CRO MAGS, SHELTER nebo 108). To však odporovalo všem původním ideálům punkové subkultury, a tak jejich postavení na scéně oslabovalo, až zaniklo zcela úplně.
PUNK'S NOT DEAD?
Začátek devadesátých let byl pro punkové hnutí další injekcí. Částečně z punku vytvořený grunge z amerického Seattlu (NIRVANA, PEARL JAM atd.) dal šanci mnoha dalším stylům, které byly do té doby pro punkovou hudbu velkou neznámou. Mnoho punkových kapel začalo následovat melodický a úspěšný styl BAD RELIGION a NOFX, což byla cesta pro dnešní komerčně úspěšné soubory typu GREEN DAY, OFFSPRING nebo BLINK 182. Z velké části punkové hudby se stal snesitelný teátr, který je prezentovaný nepříliš oduševnělými videoklipy a velkolepými koncerty. Vlastně je to přesně to, proti čemu punk vždy byl. Megalomanský a hudbu pohlcující mainstream. Na punkové scéně je však stále živo. Jedni tvrdí, že punk je v pořádku pouze dokud je pouhým prostředkem k zábavě a provokaci. Kde je pravda, nechť posoudí každý sám. Jen naivní skeptik by se mohl domnívat, že žvýkačkové a umělé "neopunkové" kapely v MTV jsou koncem punkového hnutí. Ten doopravdový punk je tady stále. Vždycky se bude hrát v garážích a ve sklepích. A říkejme tomu jak chceme: "Punk rock", "Hardcore", "Oi!" nebo "Ska". Punk rock není pouze o hudbě, je to o postoji generace, která má co říci - vždycky se vrátí a jestli se změníme, dá nám zase stejnou facku jako všem v roce 1976...Je dobré, že punk není uzavřenou kapitolou s jasným koncem. Vždy se objeví obavy a otázky, a tak si položme i my jednu na závěr. Platí stále ono protřelé "Punk's not dead?"...
ZDROJ !!! Nějakej blog, bohužel už newim kterej, mam to w kompu už hafo dlouho, pže sama bych něco takowýho asi nigdy nezwládla napsat :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni...

KLIK

Komentáře

1 Krišpí Krišpí | Web | 12. listopadu 2008 v 19:36 | Reagovat

Ahojikk..mas BEST blog o PUNKu..:) hele nevadi ze to kopiruju enco do sveho blogu?neboj vsude zverejnuju zdroj

2 BoBczech BoBczech | E-mail | 22. července 2009 v 13:36 | Reagovat

Ahoj, nevím sice jestli si to tu ještě někdy přečteš, ale stejně to napíšu. O hnutí STRAIGHT EDGE se docela zajímám a to s tím "X" na ruce bylo údajně trochu jinak... Jedna z prvních kapel tohoto stylu - Teen Idles - hrávala ve státech po všemožných nočních klubech, jak už to bývá dobrým zvykem.. Avšak vzhledem k tomu, že vstup do nich je zpravidla od 21 let a členům kapely bylo tehdy tuším mezi 17-20 lety, pořadatelé jim na ruce nakreslily ono "X", aby členy kapely, bedňáky a podobné, odlišili od obyčejných nezletilých návštěvníků klubu a aby tudíž kapela neměla uvnitř trapné problémy. To se kapele natolik zalíbilo, že si toto převzali a začali znak používat i mimo klubové jeviště. Od toho se pak samozřejmě chytli fanoušci, atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama