Dead Kennedys

3. června 2007 v 11:07 | Petraa
HISTORIE KAPELY:
Americká punkowá skupina (založena 1978 w San Franciscu, rozpuštěna 1986), která se podstatně podílela na rozwoji teprwe wznikající US hardcore scény, wznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po řadě špatně placených míst a neúspěšných pokusech o hereckou kariéru, zpěwák Jello Biafra (skutečným jménem Eric Boucher) odpowěděl na inzerát umístěný w místním hudebním plátku kytaristou East Bay Rayem. Tito dwa později přijali baskytaristu Klause Fluorida, bubeníka Bruce Slesingera (AKA Ted) a druhého kytaristu známého jako 6025. Ten kapelu opustil w březnu 1979 zatímco Slesinger byl nahrazen D.H. Peligrem w polowině roku 1981. W roce 1978 se už w Americe plně projewil wliw britské punkowé scény - turné Damned proběhlo začátkem roku 1977, koncem toho samého roku následowali Sex Pistols. Jejich koncert w sanfranciském Winterlandu sledowal i Biafra. Po nabytí této zkušenosti a po náwštěwě Anglie koncem roku 1977 se Biafra rozhodl pomoci wytwořit ekwiwalentní americkou scénu. Nebyl sám; další, i když ne tak známí, cítili podobnou potřebu změny... Undergroundowá kultura, kterou tito průkopníci podporowali, se již od začátku radikálně lišila od té britské. Americký punk byl mnohem wolnější a nebyl swázán směšnými diktáty a konwencemi, na rozdíl od punku britského. Tento rozdíl, projewující se přewážně we stylu projewu i oblékání, je widět w podstatě dodnes. Po období zuřiwého zkoušení si w čerwenci 1978 Dead Kennedys zahráli na jejich prwním wystoupení; napětí a prowokace mezi skupinou a obecenstwem naznačowaly, co bude následowat. Zpočátku byla muzika Dead Kennedys skutečně poctiwým obrazem ortodoxního britského punk rocku - syrowý zwuk kytar, duniwá baskytara a proklatě rychlé bicí. Samozřejmě zde již od začátku bylo wíc než to; předewším hudební schopnost kapely, neboť členowé hráli překwapiwě čistě, a také hloubka textů, které welice zřetelně oslowowaly posluchače. Biafrůw hlawní koncept textů byl politický a jeho polemiky útočily na celou řadu jednoduchých, nicméně důležitých cílů - welký obchodní marasmus, americká wláda pod zřetelnou kontrolou prezidenta Ronalda Reagana, zwěrstwa páchaná Ku-Klux-Klanem a slabomyslná odezwa amerických liberálů na tyto problémy. Přetékající známým sarkasmem, prwní songy jako "Let's Lynch the Landlord", "I Kill Children", "Chemical Warfare" a "Funland at the Beach" zesměšňowaly extrémní násilí i extrémní konserwatismus, které byly charakteristické pro žiwot Američanů. Co zachránilo wěrohodnost obžalob americké společnosti od zhroucení pod tíhou jejich wlastních ambicí? Byl to předewším smysl pro humor, který je podpíral a mimořádné nasazení s jakým Biafra zpíwal - jedinečný třesawý hlas, který se snad ani nedalo napodobit. Další důležitý fakt byl, že se skupina nebála kontrastu jejich politických názorů s koncertními wystoupeními. Mezi nezapomenutelné fóry patří Biafraowa kandidatura na starostu San Francisca w roce 1979; dorazil se swojí wizáží chuligána na radnici, čímž přiměl nic nechápající dwa hlawní kandidáty na útěk... Jméno Dead Kennedys bylo woleno tak, aby hluboce pobuřowalo spoustu lidí, a také to k potěšení skupiny fungowalo. Welice brzy se o kapelu začaly zajímat různé "zaručeně" spráwné politicko-náboženské spolky. Problémy Dead Kennedys s těmito samozwanými ochránci morálky se částečně urownaly spojenectwím s US autoritami, které byly wždy rozporuplné... Normou wšech wystoupení DK byla agresiwní policejní přítomnost, která při zásazích nerozlišowala mezi fanoušky a kapelou. Takto wysoká míra kontrowerze se brzy projewila tím, že wšechny hlawní nahráwací společnosti nechtěly mít s kapelou nic společného. Jedinou možnou wolbou, jak prezentowat swou tworbu, bylo založení nowého wydawatelstwí. Americká pobočka wlastního wydawatelstwí DK, Alternatiwe Tentacles, byla založena w roce 1979, anglická část až o pět let později. Mezitím byla wydána řada singlů u nezáwislých wydawatelstwí Fast a Cherry Red. Prwní byl "California Über Alles" (říjen 1979) - ostrý útok na guwernéra Kalifornie, Jerry Browna. Následowal "Holiday in Cambodia" (čerwen 1980), který znamenal zlomowý okamžik - dokonalý mix rozjařeného štwawého textu a wýhružně znějící hudby se dokázal udržet w hitparádě John Peel's Festiwe Fifty po mnoho let. "Kill The Poor" (říjen 1980) a "Too Drunk to Fuck" (kwěten 1981) dokončily čtweřici singlů, které se mohly směle porownáwat s nejznámějšími punkowými nahráwkami swé doby. Logicky přišlo prwní studiowé album, "Fresh Fruit For Rotting Wegetables" (září 1980), je wšak zle poznamenáno špatnou kwalitou záznamu; naprosto neadekwátní produkce způsobila odčerpání weškeré energie jinak wýborného alba. Tato deska je bezesporu jednou z nejlepších punkowých alb, které byly kdy nahrány a to i přes malé nedostatky. Koncem roku 1980 následowalo turné w Anglii, kde Biafra wyužil příležitosti a předstawil anglickým fanouškům dosud newídaný jewištní projew. Wšechny tři náwštěwy Welké Británie po sobě zanechaly sérii wýmluwných rozhoworů, we kterých hudební tisk demonstrowal ostré myšlenky ležící za uměleckou formou, která byla úmyslně surowá a brutální. Tato surowost a brutalita se také projewila na nowém EP "In God We Trust, Inc. (prosinec 1981), obsahujícím osm písní, které byly o poznání rychlejší než na minulém albu a které zanechaly we wětšině posluchačů zmatek. Už w této době nemohl newhodný brak nabízený wětšinou britských punk kapel tomuto EP konkurowat. Skutečně, ohnisko wýmluwného a inteligentního punku se přeneslo do Ameriky; skupiny jako Black Flag, Minor Threat, MDC, Husker Du nebo pozdější Bad Religion se již začínaly wrýwat do powědomí posluchačů a americké prostředí se ukázalo být dobré pro punkowou scénu. Po delší přestáwce Kennedys wydali druhé album. Zwuk "Plastic Surgery Disasters" (listopad 1982) se od Fresh Fruit ohromně zlepšil a deska je snad nejlepší sbírka písní od DK; krutý důwtip a politická satira přetrwaly, ale hudba, zachowáwající si swůj náboj, obsahuje neočekáwané momenty - např. Fluoridowa hra na klarinet. Skupina pokračowala we wystoupení w Americe, přišlo i turné w Austrálii a na Nowém Zélandu. W letech 1983-85 wšak wyšel na powrch splín z turné w Anglii. Ten byl konečně překonán wydáním nowé desky "Frankenchrist" (prosinec 1985), we které se plně odráží momentální roztříštěnost kapely. Album je mnohem wíce konwenční nahráwkou (na rozdíl od předchozích dwou); je melodičtější, ale po pěti letech wlády R. Reagana, je téměř zuřiwým odporem k politické diktatuře, we kterou se USA začaly měnit. "Frankenchrist" rowněž dokázal, že talent skupiny znepokojuje úřady tak jako nikdy; toto album také znamenalo počátek konce Dead Kennedys. Do alba byl totiž wložen plakát "Penis Landscape" - tedy něco jako "Penisowá krajina", předstawující tři řady pánských přirození pohromadě. Na základě tohoto plakátu byl proti DK zahájen soudní proces s obwiněním z mrawního ohrožení mládeže. W podstatě ale šlo jen o připrawený útok proti nepohodlné skupině, o přesný zásah do slabin, o oprášení zákona. We společnosti, kde je porno a prostituce na denním pořádku, nemohl tento kreslený umělecký wýtwor wzbudit pražádný šok, natož ohrožení. Krátce nato byl Jello Biafra, jakožto wedoucí skupiny, zadržen policií a wzat do wazby. Propuštěn byl teprwe až na wysokou kauci, kterou zbytek DK dal dohromady urychleným wydáním kompilace různých koncertních záznamů. Alternatiwe Tentacles wydali tenhle žiwák w rekordním čase. Proces s Biafrou a DK se táhl dwa roky, a i když nakonec sprawedlnost zwítězila, kapelu to natolik otráwilo, že se w podstatě rozpadla... K údiwu wšech (zejména z důwodu dlouhé pauzy) se kapela pokusila o průlom wydáním nowé desky "Bedtime For Democracy" (prosinec 1986), která byla jakýmsi hudebním náwratem k počáteční jednoduchosti. Bohužel wšak energie i náboj alba wyzněl do ztracena... Přesto wšechno je to zajímawá nahráwka znící anarchisticky a je plná hudebních nápadů; Biafra později uwedl, že zřejmě wyčerpal swůj hudební potenciál... W srpnu 1987 byl konečně Biafra a čtyři další obžalowaní zproštěni winy soudcem, který zamítl náwrh poroty na rozsudek. Celá nechutná aféra, w níž bylo widět mnoho wýjimek pro počestné občany a také nedostatek podpory pro skupinu ze strany hudebních společností, wedla k rozpadu Dead Kennedys. Biafra se později pustil do celé řady nowých projektů mimo jiné např. do talk-show wystoupení, hudební spolupráce s DOA, NoMeansNo, Mojo Nixon a asi nejúspěšnější Lard společně s Al Jourgensenem a Paulem Barkerem z Ministry. Klaus Fluoride wydal několik těžko zařaditelných bizarních LP, zatímco se East Bay Ray pustil do projektu nazwaného Scrapyard. D.H. Peligro se nedáwno opět objewil s nowou skupinou a deskou nazwanou jednoduše Peligro. Poslední kompilace Dead Kennedys - "Giwe Me Conwenience Or Giwe Me Death" (čerwen 1987) - byla dobrým počinem, protože obsahuje některé z prwních nahráwek, které nebyly nikdy zweřejněny a nabízí tak zajímawé rarity. Dead Kennedys byli rozhodujícím podnětem pro americkou punkowou scénu a dokážou oslowit posluchače dodnes...
DISKOGRAFIE:
  • Give me convenience or give me death
  • Bedtime for democracy
  • Frankenchrist
  • Plastic surgery disasters
  • In God we trust, inc.
  • Fresh fruit for rotting vegetables
  • Live at the Deaf club
  • Mutiny on the bay
  • A skateboard party
  • DMPO's On Broadway
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni...

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama