Červen 2007

Piwowarský slawnosti 2007

23. června 2007 v 10:01 | Petraa
GDY: 16. 6. 2006
GDE: Letní kino w ULcity
ZÚČASTNILI SE:
  • Wláďa
  • Pítr
Začalo to asi kolem 2.hod, gdyž pro mě přišli Pítr a Wláďa s lahwáčem w ruce. Potom sme chtěli jet za Dubim na Sewerku, tag sme šli dolu na zastáwku na Wšebořickou. Tam sme čeklai oupe hafo dlouho, než konečně přijel bus. Čekali sme tam zhruba tag 20min určo. Eště že byly ty lahwáče…Konečně sme dorazili na Sewerku, w tom děsnym wedru to byl téměř nadlidskej wýkon. Na Sewerce mě Pítr stihnul hodit na zem a wywálet w hlíně. Idiot :-D Koupili sme další lahwáče a wyrazlili za Dubim. Došli sme k baráku, zazwonili a tam nigdo. Prostě poděl, tag sme jeli do Krsňáku, pže Pítr si jel domů pro nějaký lowe a Wláďa taky potřebowal domů. Tag sme to wšecko wyřídili a šli sehnat hulení a do Plusu nakoupit chlast. Tagže naše wýbawa na wečer wypadala asi taghle:
· Nějaký lahwáče
· 2 flašky broskwowice
· Pytel hulení
Potom sme jeli ke mně, já wyzwedla zbytek peněz co mi dlužil táta. Tyhle prachy a eště to, co zbylo z nákupu sme se rozhodli nechat na Piwowarský slawnosti, překwapiwě na piwka. :=) W 19:00 sme měli mít spicha s Tomášem u Letňáku, gde byly Piwowarský slawnosti, jenže bylo teprwe 17:15hod., tagže sme chtěli jít do Bílýho Anděla na piwko, ale tam bylo zawřeno, tagže sme si šli sednout k Ježkowi. Tag tam tag kalíme kalíme a najednou slyšíme známý hlasy- přicházel Bari, Čípis, Míša, Romča, Kid, Kubele. A eště spousta dalších známejch, který si ani wšechny jmenowitě nepamatuju. Asi po 20min přišla Lenča Berčice. Tag sme tam kecali, kalili atd.Gdyž padla flaška broskwowice, tag Pítr s Wlaďou si chtěli jít koupit do Non stopu eště nějaký lahwáče, já sem ale na lahwáče neměla chuť. Wšichni se tam začali skládat na wínko, tag sem jim přidala pár drobnejch a za zbytek se si šla koupit kyselý wokurky. Jako to byla těžká halda, jako ta prodawačka tam chcípala, gdyž wšichni kupowali kalení a já sem tam přišla a poručila si kyselý wokurky. :=) Po nákupu w Non stopu sme šli zpátky na Ježka, gde sme byly chwíli eště s nějakejma emoušema…:-/ Blééééééééééééééééééééééé. Asi po půl hodině sme se s Pítrem a Wláďou sebrali a šli k tomu Letňáku, gde sme měli spicha s Thomasem. Čekali sme tam na něj asi přes 20minut,ale on prostě nedorazil, tagže sme se na něj wysrali a šli downitř. Koupili sme piwka, sedli si na místa do 1. řady a poslouchali wypsanou fixu, která tam zrowna začala hrát. Kalim si piwko a najednou ke mně něgdo přiběhne se slowy "čaaau, jagtože ses neozwala, hej já myslela, že už nepřídeš…" Kouknu se pořádně a widim přes sebou míšu, Míšu z Něštěmic. Hustý, tag sme tam kecaly, kluci se šli zatim wychcat, a cestou zpátky koupili piwka, tag sme tam kalili. Mno prostě super. Potom se tam kluci zakecaly s tim týpkem, co jezdí s wypsanou fixou po koncertech a prodáwá trička. Dokonce s nim měli i hulit, ale Wláďa pag zjistil. Že omylem wyhodil hulení s prázdnou krábou od cigaret, tag se jí pokoušel najít, ale bohužel neúspěšně…:-/ Tagže s hulení nebylo nic. Jako nejwětší halda dne pro mě asi byla, gdyž tam k Pítrowi přiběhla jedna holčina w žůžowym tričku, že ho zná od widění z internetu z blogu Zewlprincess. Tag jí Pítr poslal za mnou, že to sem já, a ona mi tam lila do hlawy jag mam pěknej blog a ať ho nerušim atd. Mno prostě super, fakt mě to potěšilo. Díky, fakt moc moc. Tag sme tam dali eště pár piwek. Dokonce sem tam stihla potkat Týnushku (kámošku ze třídy) a Markem. Za chwíli začal ohňostroj, kterej byl fakt moc pěknej. Jen škoda, že byl symbolem ukončení Piwowarskejch slawností. Piwowarský teda skončili a tag sme šli zewlowat někam do města. Potkali sme Čípu, Kubeleho a optom už newim koho ale chtěli sme si jít někam sednout do hospody. Jenže sme se nemohli shodnout kam pudem, tagže sme se niam nemohli dostat. Nakonec Wláďa jel domů, Čípa se ztratil. Tagže sme chtěli jít s Pítrem eště do Kruhu na piwko, než taky pojedem domů,ale potkali sme u Letňáku eště pár lidí, tagže sme tam zůstali. Jedný holčině se na Piwowarskejch ztratil pejsek při ohňostroji, tag tam ho pořád hledala a brečela atd. Potom nakonec jí wolala mamka, že ho nějaký lidi našli a že už ho weze domů atd., tag to chtěla jít oslawit. Šli sme s ní do Ulity, gde hráli nějakej hip hop bo co to bylo, dali sme piwko, nějak sme tam usnuli a pag už si moc nepamatuju. Wim jenom, že sme šli s Pítrem na autobusák pro políwku. Potom na zastáwku a jeli domů. Tahle akcička byla fakt powedená.
U.P.O.Z.O.R.N.Ě.N.Í: z důwodu wysoký hladiny alkoholu w krwi, si nejsem jistá, jestli sem na pár wěcí z toho wečera nezapoměla, nawíc byly Piwowarský už před tejdnem, tagže mam docela wokno. Tag se teda nezlobte :=)

Punk bo jen totální zblit komerční doby?

21. června 2007 v 0:33 | Petraa
"Jó super, za chwíli budou hrát w rádiu Blink 182, Good Charlote, Tokio Hotel a další punkový kapelky. Super prostě…Wždycky, gdyž pustim rádio a slyšim tam hrát tyhle punkowý songy, tag sem z toho oupe odwařená. Punk je prostě super, miluju punk. Punk's not dead !!!"
Mno jako nechápu, jag howado, který wybleje něco takowýho si může dowolit hlásit "Punk's not dead". Slyšet hrát w rádiu prawý kapely punkowý typu Sex Pistols, Dead Kennedys….atd.. je na rozdíl od takowejch těch komerčních sraček jako sou třeba Tokio Hotel bo Blink 182prostě nemožný. Punkowá muzika není o tom, zblbnout co nejwíc lidí za účelem, wytřískat z toho co nejwíc prachů, ale hlawně o zábawě, wyjádření swejch určitejch názorů a prostě hlawně tag o tý celkowý swobodě, ať už w oblíkání, projewu…atd.
Nechápu takowý ty 13-14 holčičky, který dou do Sport haly třeba na koncík Tokio Hotel, odsuzujou kapely jako třeba Sex Pistols, Malomocnost Prázdnoty, Totální nasazení, Zóna A, HNF, E!E…atd., který třeba ani w žiwotě neslyšeli a hlásej punx not dead!!!
Prostě tyhle osoby by si podle mě zasloužili pořádnou dělowku, aby se jim w tý jejich prázdný makowici konečně rozswítilo.

Blade Loki

17. června 2007 v 10:06 | Petraa
NĚCO O KAPELE:
Opravdu vynikající polská banda, kterých je opravdu pomálu. Blade Loki existují skutečně dlouho (1992) a poprvé o sobě dali výrazně vědět v roce 1995, kdy nahráli parádní desku "Młodzież olewa", kde se objevila píseň "Manifest", která se stala po celém Polsku takřka legendární nebo kultovní. České publikum mělo možnost vidět Blade Loki v roce 2002, kdy na českém labelu Papagájův Hlasatel Records vyšlo jejich náramné album "Psi i koty". V té době odehráli 3 koncerty (včetně ústeckého klubu Metro) a publikum opravdu nadchli. Melodický zpěv bláznivé Agáty, klávesy, trumpety, trombóny. To všechno jsou BLADE LOKI.
DISKOGRAFIE:
  • No Pasaran
  • Psy i Koty
  • Blada płyta
  • Młodzież olewa

SKA

17. června 2007 v 8:54 | Petraa
Příběh ska začíná na Jamajce....
V padesátých letech a začátkem šedesátých byli jamajští hudebníci ovlivněni zvukem amerického jazzu, soulu a britského popu. Toto mělo rozhodující vliv na vývoj jamajské hudby, která lákala stále více a více posluchačů skrze rychle se rodící nový jamajský hudební průmysl. Producenti a organizátoři hudebních parties (např. Coxon Dodd, který dovezl na spousty amerických tanečních nahrávek) začali zakládat vlastní hudební studia a produkovat novou naprosto originální Jamajskou hudbu. Tato hudba kombinovala americké moderní styly s jamajskou folkovou tradicí (např. mento). Sváteční duch vzniklého stylu vychází z dobré nálady Jamaičanů tehdejší doby, kdy Jamajka získala nezávislost na Británií. Tyto tři faktory vytvořily originální zvuk ska. Podle Jah Jerryho (Skatalites) nový styl pojmenoval typický veselý offbeat zvuk kytary připomínající právě slovo ska.
V polovině šedesátých let díky horkým létům a pomalu odcházející optimistické atmosféře ska zpomaluje tempo. Ač byla Jamaica nezávislá je neustále v chudobě, tato situace zrodila Rude Boys.
Akademik a Karibský historik Horace Campbell píše v `Rasta and Resistance':
Mezi 1964 a 1967 se na Jamaice rodí nová subkultura. Nezaměstnaná mládež se bez možnosti vlastního uplatnění spolčuje v ganzích, šíří teror proti obyvatelům a policii. Tito mladí lidé byli pro jejich drzost nazýváni "Rude Boys" (drzí chlapíci).'
Nové pomalé písně vypovídají o nově vzniklé situaci na Jamaice. Ska bylo v této době často nazýváno hudbou Rude Boys či Rock-Steady. Některé písně podporují Rude Boys, jiné odsuzují či pouze vysvětlují. Často se také stávalo, že hudebníci se skrze svoji hudbu přeli (např. mezi Prince Buster a The Defenders). Rude Boys jsou nejčastěji oblečeni ve stylu amerických gangsterů z třicátých let (např. Al Capone). Nástupem sedmdesátých let se ska ještě více zpomalilo. To dalo základ pro Reggae.
V šedesátých a sedmdesátých letech mnoho Jamaičanů imigruje do Británie. Expandující britská ekonomika zajišťující britské mládeži bohatství také otevírá prostor pracovním příležitostem pro lidi z chudých ex-kolonií (např. India, Jamaica). Mladí Britové utrácejí peníze k vytvoření vlastního alternativního života. Baví se jízdou na motocyklech (scooters - Vespa), nastupuje móda francouzského a amerického oblečení a černé hudby. Mají peníze, ale jsou dále rebelující. Stále existuje konflikt mezi generacemi a společenskými třídami. Alternativní životní styl vycházel z monotónní práce a byl také odpovědí a symbolem odporu a nechuti vůči establishmentu. Tito mladí lidé se začali nazývat The Mods. Černí Britové a Američané jsou stále utlačováni, proto vytvářejí vlastní kulturu, nedůvěryhodnou pro establishment. Právě z toho důvodu The Mods nacházejí ztotožnění s černou kulturou.
Britský sociolog Dick Hebdige píše v kníze Subculture: 'v 1964 by Mod říká:
Momentálně jsou našimi bohy černí - uměj tancovat a zpívat. My tancujeme Shake a Hitch-hiker na rychlé písně, ale vracíme se k společnému tanci, protože černí to tak dělají taky'. V Británii se vedle černé komunity The Mods stávají prvními návštěvníky koncertů ska. (např. Prince Busterova píseň Al Capone se stává hymnou pro Mods).
Nicméně ska je také často spojováno se Skinheads, to proto že Skinheads vycházejí z Mods. Jsou však více dělnickou mládeží. Jejich fashion je založena na drsném oblečení. Přebírají od Mods značky Fred Perry, Levi´s, či Ben Sherman, ale jejich oblečení je více typické pro dělnickou třídu (např. pracovní boty Doc. Martens či klasický dockerský kabát). Vlasy jsou stále kratší a kratší podle vzoru jamajských Rude Boys.
Phil Cohen píše v ' Sub-cultural conflict and working class community' : "vzhled skinheads byl karikaturou britského dělníka".
V polovině sedmdesátých let se reggae dále vyvíjí, ale skinhdeads zanikají. Reggae se začíná spojovat s rastafariánskou kulturou. Skinheads nemohou najít identitu se sociálním a náboženským zaměřením, které se obracejí více k Africe.
Dick Hebdige píše:" skinheads opouštějí reggae rozčarovaní, protože rastas a Djs vybízejí k harmonii a slušnému chování. Musí to vypadat jakože rudies se uzavřeli proti skinheads a uzavřeli pro ně dveře reggae. Reggae dospělo a skinheads pro něj navždy zůstali pouze nedospělými adolescenty."
Nástup punkové kultury dává ska nový směr. Punks se mohli identifikovat s politickým obsahem reggae, to bylo díky odporu k britské konservativní společnosti. Djs hráli reggae během punkových koncertů. BOB MARLEY píše píseň Punky Reggae Party. Punkové skupiny přejímají prvky reggae do své hudby (např. THE CLASH).
Jerry Dammers (The Specials) vidí příležitost pro nový směr a kulturu mladých. Mixuje ska s punkem. Hudba je opět Black and White pro černé i bílé. Vzniká 2Tone (dva tóny). Punková hudba
byla mixovaná se ska neboť ska je rychlejší než reggae. Koncem 70tých let nové 2tone kapely (např. THE SELECTER, MADNESS, THE SPECIALS) přejímají původní zvuk a vizáž skinheads a rude boys. Z 2tone se stává ohromný boom pro celou Británii, každý je jím zasažen, každý zná ska. George Marshall velmi dobře popisuje atmosféru té doby v knize "The Two Tone Story". Hudba Two Tone nebyla pouze něčím k poslechu. Jak jste jednou měli černobílé desky točící se na starém gramofonu nebylo cesty zpět. Chytlavý beat procházel skrze vás a nemohl odejít. Stal se vaší součástí a vy součástí toho všeho. Členem armády 2 tone, připraven to rozjet. Pak zde byly texty. Předávající pohled generace mladých youngsters a hlas, který mohl být slyšen. Písně tlačily proti rasismu, Thatcherismu, konservatismu. 2tone byl konkurencí komerční hudbě a stával se stále populárnějším.Další částí byl styl. Kravaty, košile Ben Sherman, sta obleky, košilky Fred Perry, Levisky a pracovní boty Dr. Martens. Hranaté cylindry Pork Pie, bundy do pasu Harringon apod - to vše mělo sílu. A samozřejmě vše v barvách černá a bílá, 2tone zasáhnul národ. Šachovnice 2tone se stala více britským národním symbolem než její státní prapor. Ale nejdůležitější součást 2tone byli mladí na ulicích, držící fashion, ladící nástroje a žijící tímto stylem. Ti byli jediní, kteří nechali pro 2tone prostor ve svých srdcích a pozvedli ho na vrchol.Bohužel první vlna 2tone přežila jen krátkou dobu. Avšak začátkem devadesátých let nastává v Británii jeho návrat. V té době v severní Americe nastává se
skupinami jako THE TOASTERS, FISHBURNE tzv. třetí vlna Ska. Ska se zde také rozvíjí společně s punkovou hudbou např. LESS THAN JAKE či MIGHTY MIGHTY BOSSTONES. Evropy se třetí vlna Ska dotýká se skupinami jako např. němečtí DR. RING DING, italští ARPIONI, či švédskými CHICKENPOX.Třetí vlna Ska přitahuje mnoho odlišných lidí, od punk až k lidem, kteří jednoduše rádi tancují do jeho rytmu. Ska se líbí širokému okruhu a všichni jeho návštěvníci jsou součástí. Je také dobré vidět návrat původních skinheads a rudies. Toto může oslovit spoustu lidí, kteří si spojují skinheads s rasismem. Roddy Moreno, zakladatel SHARPs (Skinheads proti rasovým předsudkům) v Británii konstatuje "Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by Skinheads neexistovali, Byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila!". Toto jsme připomenuli díky častému spojování Skinheads s rasismem u nás. Skinheads jsou často spojování s rasismem, např. Nick Lowels a Steve Silver vysvětlují " Skinheads jsou více vidět v Británii koncem let 60 tých, když jsou viděni jak útočí na pákistánské přistěhovalce." Andrew Calcutt k tomu přihazuje "skupiny 2tone, které nejvíce kombinovali jamajskou hudbu s punkovým postojem se stali atraktivními pro rasisty." K tomu musíme
podotknout. Každá kultura mladých, která se vzniká v tomto systému, bude odrážet odpor k němu. Skinheads byli reakcí proti měnícímu se světu stejně jako součástí změn v britské kultuře, nastalých díky vysoké imigraci ze starých britských kolonií. George Marshall píše o Asijcích a Skinheads: "Barva kůže jednoduše dělá viníka v době kdy se nastává konkurence, když nastává krize průmyslu a bytové politiky a pracující třída ztrácí životní komfort". Rasismus bohužel existoval v Skinheadské kultuře, byl pocitem pracující třídy té krize, ale nebyl ničím organizován. Když 2 tone začal existovat, někteří jeho fanoušci říkali, že byli rasisté, ale to byla pouze hloupá dětská fashion. GM dále píše "samozřejmě máme opravdové rasisty, ale těch mnoho dětí chodících okolo školních hřišť křičících "Národní Fronta" bylo pouze fashion jako např. skateboard. Existence skupin jako antirasistických SHARP ukazuje, že moderní skinheadská kultura je vyspělá a schopna očistit kulturu skinheads. Ska je zde pro všechny - punks, skinheads, černé, bílé. Nastupte proto do vlaku s rytmem Ska užívejte si večer, oslavujte život, salutujte za lidskou rasu ...

Oi!

17. června 2007 v 8:44 | Petraa
V Anglii na konci 60. let (67-69) vznikla subkultura zvaná SKINHEADS. Koncem 1. poloviny 60. let se na anglické scéně objevují tzv.
  • MODS (modernisté)
kteří vznikli jako reakce na převažující hnutí Hippies. Mods se vyznačovali hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové hudbě a jízdě na scootrech. Tato móda odezněla a na konci 60. let se vrátila v trochu jiné podobě:
  • HARD MODS
Hard mods vyměnili uhlazený slušňácký vzhled za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. Dr. Martens ), což se nosilo jako pracovní oblečení. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní Reggae a SKA .Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, část mladých přistěhovalců založila skupinu zvanou:
  • RUDE BOYS
Pro Rude boys bylo charakteristické typické oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude boys respekt a líbil se jim jejich styl života. Po nějaké době dvě "neslučitelné" kultury (chlapci z bílých dělnických rodin a Jamajští imigranti) zrodili subkulturu:
  • SKINHEADS
Skinheads byli nepolitické hnutí, byl to celkový protest dělnické mládeže. Byli hrdí na to že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali najevo odpor k hippies krátkými sestřihy. Chodili na fotbal a tam vyv
olávali bitky s fanoušky protivníka, v okolí stadionů se nazývali Boot boys. Oblíbená muzika Skinheadů bylo Reggae a SKA. Skinheads začli páchat drobné výtržnosti a dostávali se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými "gangy" Skinheadů docházelo k rozřazování "revírů" spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadali i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce, poněvadž si mysleli že jim berou práci a domovy, a pak kvůli jinému náboženství. Na počátku 70. let 1. vlna opadla a k oživení došlo ve spojení s obrovským rozmachem hnutí PUNK. V té době byla VB v krizi a to přineslo nemalé sociální problémy. V této situaci vzniká hnutí PUNK, které; bylo neodmyslitelně spojené; s punkovou muzikou. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí SKINHEADS kteří se nyní nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Měla to na svědomí nezaměstnanost, která byla přisuzovaná hlavně přistěhovalcům, kteří "ubírali" zaměstnání rodilým Britům. Skinheads začli pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu -> White Nois, o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club.
  • OI!
V roce 1982 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi {Oi! je hudba která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu stály Cockney Rejects se svým songem Oi!Oi!Oi!, podle kterého dostal celý styl jméno }. Tato hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/ pivo atd.........).
/Oi= odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně postupně vžitý jako pozdrav mezi dělníky v Londýně
  • BONEHEADS
Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích, vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music. S vlnou nacionalistických názorů stoupá
počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem. "Ultrapravičáci" na sebe stahují pozornost médií a lidé začínají odsuzovat SKINHEADS. Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí SKINHEADS.

V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy. Ale toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehrály své). Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour.

Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s neofašismnem. V krátké době se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus dost silné kořeny. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj.nedůvěra, odpor k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říkalo BONEHEADS (ve slangovém překladu:Hlupák tupec....).
Jako reakce na rozmach rasizmu a xenofóbního myšlení v SKINHEADS vnikli v roce 1986 v americkém New Yorku:
  • S.H.A.R.P. SKINHEADS
    (Skin Heads Against Racial Prejudice)

"Sharpové" zaznamenali velký, rychlý přírůstek a začínají vytvářet protiklad WP Skins. "Sharpové" vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému -> použití střelných zbraní. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy. Vznikali různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř, Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Občas i navazují vztahy s anarchisty. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům.
Sharps jsou proti útisku menšin a zastávají myšlenku "PUNKS & SKINS UNITED (jelikož fašističtí skihneads vedou "válku" s příznivci hnutí punk. S.H.A.R.P.S. jsou i u nás od roku 1989).

Skinheadské hnutí mělo ještě několik odnoží, a to např.:
  • TRADICIONÁLOVÉ
Nebyli tak známí v Evropě jako v Británii. Snažili se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Oblékali se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchali tradiční SKA. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám (nepočítali alkohol). Zatím není jisté, zda se tento kult dostane i do naší republiky a pokud ano, je otázka, zda-li se zde udrží.......
  • REDSKINS
Redskins vznikli ve Velké Británii pod vlivem tvorby kapely se stejným jménem. Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od "pravých" Skinheads převzali jen image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. U nás se jedná pouze o jednotlivce. Redskins se lišili od typických skinheads v módě tím že nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botech...
  • ROZVOJ SKINHEADS V ČESKÉ REPUBLICE

    Hnutí Skinheads sem přišlo koncem 80. let. Jedna z prvních kapel byla kapela Hubert Macháně. Ale více oblíbený byl Orlík, ten vydal 2 desky, které teď zná skoro každý. Orlík stavěl své texty na husitské době a reprezentoval spolky jako Jednotu Kalicha. Na začátku 90. let se vyrojilo mnoho nových kapel, které už zpívali extrémně rasistické, fašistické a nacionálně socialistické texty. Například kapely Excalibur, Buldok, Nord atd. Skinheadství do naší republiky přicházelo spíše z Německa než z Anglie a tak není divu že zde bylo k vidění málo klasických Skinheads. Pravicový kult Skinheads zaznamenává v poslední době rozmach a vysoký přírůstek sympatizantů od 10-18 let (tzv. Kinderskins) a od 18 let výš. Pro "pravičáky" je největší hřích míšení ras (bílé rasy s jinou) a "nejdrsnější" z nich pak hovoří o vyvolání tzv. Rascist Holly War (rasové svaté válce) která rozhodne o přežití bílé rasy. Otevřené nepřátelství vůči lidem s jinou barvou pleti bývá hlavně zapříčiněno z nenávisti k přistěhovalcům, kteří údajně lidem berou práci.......

ANTIFA

11. června 2007 v 23:00 | Petraa
Co je to wlastně Antifa:
  • Antifašistická akce (AFA) je federací regionálních skupin, které se zavazují bojovat ideologicky i fyzicky proti fašismu, nacionalismu, ultrapravici, rasismu a dalším útlakům společenských, etnických a sexuálních menšin, které bojují za své zrovnoprávnění v majoritní společnosti.
  • AFA je organizace sdružující radikální (militantní) antifašisty a antifašistky, kteří vytvářejí lokální skupiny po celém území České republiky, kde přednostně vyvíjejí svou činnost. Česká Antifašistická akce vznikla v červnu 1996 a je spojena s ostatními zahraničními AFA organizacemi.
  • AFA čerpá ze zkušeností minulého a současného antiautoritářského antifašistického hnutí.
  • Antifašistická akce usiluje o spojení všech lidí, kteří souhlasí s tím, že křivda na jednom je křivda na všech, a že obrana našich práv je záležitostí nás samých. Chtějí dát prostor klidnému rozvoji našich životů, našeho hnutí, nerušeného útoky lidí, jejichž jedinou myšlenkou je vůle ovládat ostatní. AFA buduje společně antifašický odpor, který byl, je a bude i do budoucna maximálně rozmanitý a účinný.
Kontakt na AFA Česká republika:
adresa:
Antifašistická akce (AFA) Praha
PO BOX 5
150 06 Praha 56
tel.: 604 900 663
email:

Ženy kolem punku

10. června 2007 v 20:44 | Petraa
Holek, resp. žen okolo punku wždycky bylo, je a bude hafo. To ale neznamená, že by w punku něco extra přewratnýho dokázaly. Myslim, že po přečtení tohohle článku zjistíte, že je w něm strašně málo žen, o kterejch byste w minulosti něco slyšeli, četli a nebo jinak se o nich dozwěděli...Odkud taky, dyť wětšina holek z tohohle seznamu se proslawili tim, že hráli w nějaký punkowý kapele "třetí housle" a nebo wymrdáwaly slawný punkery typu Sid Vicious... Netwrdim, ale že wšechny. Pár wyjímek se tu totiž najde...
  • Nancy Spungen
přítelkyně Sida Viciouse (basák ze Sex Pistols). Peroxidová blondýna z Philadelphie byla groupie(fanynka, která cestuje se svou oblíbenou kapelou, spí s jejími členy a podobně) několika známých kapel - Aerosmith, Ramones, Heartbreakers. Za poslední jmenovanou kapelou vyrazila do Británie v prosinci 1976, aby podpořila jejich Anarchy tour. Hledala prostě někoho, kdo by ji dostal mezi slavné lidi. Přes Heartbreakers se dostala k Sex Pistols, kde něco zkoušela i na Johnnyho Rottena. Nevyšlo to a tak zkusila druhého nejslavnějšího, Sida. Jak to dopadlo, všichni víme: oba závislí na heroinu, zfetovanej Sid nakonec Nancy zabil, šel sedět, Malcolm McLaren ho dostal z vězení ven, Sid se předávkoval a zemřel.
  • Helen Of Troy (Helen Wellington Loyd):
trpaslice z jižní Afriky, která se objevila ve filmu The Great Rock'n'roll Swindle a vystupovala se Sex Pistols na jejich koncertech ve Velké Británii. To ona vytvořila jejich slavné barevné "vyděračské" logo sestavené z písmen vystříhaných z novin. Jeden čas byla i milenkou Malcolma McLarena (manažera Sex Pistols).
  • Chrissie Hynde:
přistěhovalkyně z amerického Ohia byla také po nějakou dobu prodavačkou v obchodě Sex. Nepohodla se ale s Vivienne Westwood a dostala padáka. Chtěla si vzít Sida Viciouse, aby mohla zůstat ve Spojeném království, dokonce mu za to zaplatila (dvě libry), ale se Sidem byl v tu dobu veden soudní proces, takže ze svatby sešlo. Chrissie také učila hrát Johnnyho Rottena na kytaru, ale bezvýsledně. Hrála s kapelama Moors Murderers, 999 a potom založila úspěšnou skupinu Pretenders. Její jméno je spojeno s anti-vivisekční frontou. Vzala si Jima Kerra ze Simple Minds.
  • Sue Catwoman (Sue Lucas):
nejzajímavější tvář původní punkové scény s originálním kočičím účesem, který pro ní vystřihlo jedno kadeřnictví v Londýně v roce 1976. Byla součástí "punkové elity", která si říkala The Bromley Contingent. Ze scény zmizela s rozpadem Sex Pistols. Přes svůj odvážný zjev byla údajně pěkně stydlivá. Ve filmu The Great R'n'R Swindle ji hraje mladá herečka.
  • Pauline:
šílená punkerka, zmiňovaná v písni Bodies od Sex Pistols. Žila v blázinci kdesi u Birminghamu, dokonce měla opravdu dům na stromě, přesně jak Pistols zpívají a skutečně jim odtamtud posílala dopisy. Z toho stromu ji ošetřovatelky ústavu nemohly dostat, Johnny Rotten říká, že až punk ji dostal na zem. Kapelu pak doslova pronásledovala. Paul Cook: "Byla to pěkná holka, ale měla ty šílený oči." "Divnej začátek písně Bodies mi ji pořád připomíná", dodává Steve Jones.
  • Vivienne Westwood:
bývalá učitelka, designérka punkového oblečení a milenka Malcolma McLarena. Dohromady s ním vlastnila obchod s fetiš- a punk-módou na King's Road v Londýně s názvem Sex. Vymyslela ono známé tričko s nápisem Destroy. Byla nejúspěšnější punkerkou ve své době, i když o punkové hudbě věděla údajně hodně málo. Určovala totiž punkovou módu. V současnosti je to velmi uznávaná módní návrhářka.
  • Jordan:
další prodavačka v obchodě Sex. Nosila cokoliv, co Westwood navrhla - i ty nejvíce šokující modely, čímž se stala populární a známou punkerkou na londýnské scéně. Johnny Rotten jí jednou svlékl přímo na pódiu při koncertu Sex Pistols. Byla také manažerkou původně punkové kapely Adam And The Ants v jejích začátcích kolem roku 1977.
  • Gaye Advert (Gaye Atlas):
hrála na basu v The Adverts. Díky černým očním stínům měla oči jako panda, nosila koženou bundu a černé kalhotky, které ukazuje na jedné slavné fotografii. Párkrát se objevila spolu s The Adverts v televizním pořadu o hudbě Top Of The Pops, psalo se o ní i v hudebním magazínu Sounds a asi také díky tomu se stala sexsymbolem. Bubeník Lorry Driver o ní prohlásil, že to byla hrozná tyranka a že kvůli z ní z kapely odešel. Gaye a její dlouholetý přítel TV Smith (zpěvák The Adverts) spolu stále žijí. Gaye bojovala za práva zvířat, za politickou reformu a ve feministickém hnutí až do poloviny osmdesátých let.
  • Poly Styrene (Marion Elliot):
špičková a originální punková zpěvačka ve špičkové a originální punkové kapele The X-Ray Spex. Pocházela z Brixtonu, nosila rovnátka (tenkrát asi ještě nebyl piercing) a psala všechny texty i hudbu pro svou kapelu. Opravdu vynikající zpěvačka se po rozpadu kapely v roce 1979 přidala k sektě Hare Krishna. Ještě předtím (1978) ale s kapelou vydala album Germ Free Adolescents, na kterém je slavná píseň Oh Bondage Up Yours!, která byla v konzervativní Británii zakázána. Text je na první pohled tak trochu o sado maso praktikách, ale to je spíš metafora, která má poukázat na roli žen ve společnosti. Poly se vůbec ve svých textech vyjadřovala k různým "ženským" otázkám včetně třeba mýtů krásy. V roce 1995 se kapela dala znovu dohromady a vydala album Conscious Consumer.
  • Laura Logic (Susan Whitby):
saxofonistka kapely X-Ray Spex. Ve svých 16ti letech kapelu opustila (v roce 1977) a založila svou vlastní skupinu Essential Logic. Na saxofon také hrála na singlu (Get A) Grip (On Yourself) od The Stranglers.
  • Tracey O'Keefe:
osmnáctiletá členka The Bromley Contingent, prodavačka a modelka obchodu Sex a velká fanynka Sex Pistols v roce 1978 zemřela na rakovinu kostní dřeně. Malcolm McLaren natáčel na jejím pohřbu záběry pro film The Great R'n'R Swindle a také obstaral pohřební věnec s nápisem Never Mind The Bollocks, Tracy, což se pozůstalým moc nelíbilo. Štěstí, že nezačal tisknout trička s motivem této události. Scéna s pohřbem byla nakonec z filmu vystřihnuta.
  • Simone Thomas:
byla taktéž součástí The Bromley Contingent a navíc ještě hrála po dobu několika měsíců na housle v kapele Siouxsie And The Banshees. Řekla: "Nebyla jsem opravdová punkerka, jen jsem nosila ty hadry, kteří podpořily mou image".
  • Blitz:
nemyslim legendární Oi! kapelu z New Mills - jedná se o shodu jmen. Kapela, o které píšu, vznikla roku 1977 a v jejím čele stála drsná punkerka. Jejich píseň Strange Boy se objevila na albu Farewell To The Roxy. Kapela brzo zanikla.
  • The Innocents:
dívčí kapela z Londýna, která hrála punk podobný tomu, jaký hrály The Slits ve svých začátcích. Chtěly hrát na turné Out On Parole spolu s The Clash a The Slits, ale nevím, jestli se jim to podařilo. The Innocents také brzo zmizely ze scény.
  • Siouxsie Sioux:
členka The Bromley Contingent, fanynka Sex Pistols a zejména zpěvačka kapely Siouxsie And The Banshees. Byla vzorem pro mnoho tehdejších punkerek, možná i proto, že na jevišti hajlovala, a nosila oblečení jednou s hákovým křížem, jindy zase se židovskou hvězdou. Jako doprovod Sex Pistols se zúčastnila slavného interview v televizi, kde se Bill Grundy snažil kapelu co nejvíc ztrapnit. Po odeznění první vlny punku se z kapely stala popová kapela.
  • Debbie Juvenile:
blízká přítelkyně Siouxsie a také členka The Bromley Contingent. Sedmnáctiletá peroxidová blondýna je vidět na začátku filmu The Great R'n'R Swindle jakožto doprovodná zpěvačka, zpívající stejnojmennou píseň.
  • Linda Ashby:
další žena z The Bromley Contingent, byla přítelkyní Malcolma McLarena. Bavila svoje klienty v hotelu St. James a zajímala se víc o fetiš scénu, než o punk. V punkovém filmu od Alexe Coxe Love Kills je údajně scéna, kde Lindin klient dostává výprask od Nancy Spungen.
  • Celia (Celia Collin):
zpěvačka, její doprovodná kapela se jmenovala The Mutations. Zvláštní na tom je, že The Mutations = The Stranglers! Dalším pojítkem se slavnou punkovou skupinou The Stranglers je, že Celii objevil jejich manažer v jedné restauraci v Chelsea. Zpívala jak skladby Marlen Dietrichové, tak i písně kapel Velvet Underground a The Kinks.
  • Crystal:
v roce 1977 psala punkový fanzine More On s další punkerkou Sarah. Jako první psaly o kapele The Slits. Crystal také pořídila mnoho fotografií tehdejších punkových kapel. Sarah vzpomíná: "More On č. 1 jsme napsaly za jedno odpoledne během dvou hodin ve škole".
  • Girlschool:
ženský protiklad kapely Motörhead. Ve svých počátcích hrály obě tyto kapely punk a dokonce spolu i koncertovaly. I z Girlschool se pak stala metalová kapela. Hitovka Emergency, kterou hrála Oi! banda Infa Riot, je převzata právě od Girlschool.
  • Faye Fife:
byla spolu s Eugenem Reynoldsem vůdkyní skotských Rezillos. V roce 1978 se kapela objevila v televizním pořadu o hudbě Top Of The Pops a zahrála si spolu s The Ramones na silvestrovském koncertě v klubu The Rainbow (1977/1978). Po tomto úspěšném období se kapela rozpadla, ale potom se ještě několikrát dala dohromady pod různými názvy - nejčastěji The Revillos, zatímco polovina kapely se přidala k The Human League.
  • The Slits:
kapela ze samých punkerek! V roce 1976 se čtrnáctiletá zpěvačka Ari Up (Arianna Forster) a bubenice Palmolive (Paloma Romero) daly dohromady s kytaristkou Kate Korus (původem z jiné ženské kapely The Castrators) a basačkou Suzi Gutsy a společně zformovaly tuhle zajímavou kapelu, která hrála punk obohacený o jiné hudební styly. Poté, co Kate odešla a založila kapelu The Modettes a Suzi přešla k The Flicks, sestavu Slits doplnila Viv Albertine a Tessa Pollit (z The Castrators). V této sestavě kapela hrála s The Clash na jejich White Riot Tour 1977 spolu s The Buzzcocks. V roce 1978 Palmolive přešla ke kapele The Raincoats a na post bubeníka se dostal Budgie (potom hrál i se Siouxsie And The Banshees).
  • Nora Forster:
(matka Ari Up) byla přítelkyní Jimiho Hendrixe i punkové průkopníka Chrise Speddinga (stěžoval si, že nemohl psát písničky, když vedle v pokoji dvanáctiletá Arianna trénovala hru na piano). Později se provdala za Johnnyho Rottena (zpěváka Sex Pistols), s kterým žije dodnes. Také byla manažerkou Arianniny kapely The Slits.
  • Pauline Murray:
zpěvačka kapely Penetration, pojmenované podle písně Iggy Popa. Byla studentkou umění a v době založení kapely (1976) jí bylo 18 roků. Měla vynikající hlas, připomínající hlas Dolores O' Riordan, zpěvačky z The Cranberries. V roce 1977 hráli Penetration s Generation X (Billy Idols a spol.) v legendárním klubu Roxy v Londýně. Ještě téhož roku podepsala kapela smlouvu s Virgin Records. Po vydání dvou alb se kapela rozpadá a Pauline Murray zakládá kapelu The Invisible Girls. Potom se vydává na sólovou dráhu.
  • Blitzkrieg Bop:
kapela ze severovýchodu Velké Británie, z okolí Middlesborough, měla ve své sestavě sólovou kytaristku Glorii. Vydali singl Let's Go, Gloria z kapely odešla a založila svou vlastní skupinu The Slaves, která však nikdy nekoncertovala. Gloria dostala práci a už se ke hraní nevrátila.
  • Beki Bondage:
první zpěvačka legendární punkové kapely Vice Squad. Napsala snad jako první píseň o zneužívání zvířat k pokusům Humane, ale i v dalších svých textech se dotýká negativních věcí ve společnosti - třeba znásilnění. Kapela vydala dvě úspěšná alba No Cause For Concern a Stand Strong Stand Proud. V roce 1982 Beki z kapely odešla a založila svou vlastní skupinu Ligotage a potom The Bombshell. Na její místo přišla zpěvačka Lia, kapela podepsala smlouvu s firmou Anagram Records a vydala album Shot Away, které už není tak nabroušené jako předešlá alba. Před nějakou dobou kapela ohlásila comeback a odehrála šňůru koncertů, opět s Beki.
  • Lindsay:
bubenice Oi! kapely Attak z New Mills u Manchesteru. Mimochodem je to sestra basáka Mackieho z vynikajících Blitz (těch, co hráli Oi!). Attak vydali v roce 1983 jediné album s názvem Zombies, ale můžeme je slyšet i na některých kompilacích (Oi! Oi! That's Yer Lot!, All Covered In Punk, A Country Fit For Heroes). Po vydání alba Zombies se kapela rozpadla. Hlas kytaristy, později i zpěváka kapely Attak, Garyho Basseta, můžeme slyšet i na albu Killing Dream od Blitz. Lindsay se v roce 1985 za Garyho provdala.
  • Deborah Harry:
zpěvačka, textařka a nejblonďatějěší členka původně punkové kapely Blondie, kterou v roce 1973 založila spolu s Chrisem Steinem. Název kapely pochází z oslovení, kterým na Debbie volali řidiči kamiónů, když ještě pracovala jako servírka v podniku Max's Kansas City. Mimo jiné byla i modelkou časopisu Playboy. Blondie byli součástí rané americké punkové scény spolu s Patti Smith, Ramones, Talking Heads a dalšími, kteří ve svých začátcích koncertovali v newyorském klubu CBGB's (= Country, BlueGrass, Blues) Hillyho Crystala. Debbie Harry byla hlavní hvězdou kapely, na pódiu parodovala naivní blondýnky, nosila odvážné oblečky a divoce tančila. Začátkem roku 1981 vydala Debbie první sólové album. V roce 1984 se skupina Blondie rozpadla, ale Deborah Harry pokračovala v sólové dráze, někdy doprovázena skupinou The Jazz Passengers. Po dlouhé pauze se Blondie znovu dali dohromady v roce 1997 kvůli turné, o rok později vydali album No Exit a vyrazili odehrát další koncerty. Na pravděpodobně posledním albu, které nese název The Curse Of Blondie je mimo jiné píseň Hello Joe, věnovaná zemřelému zpěvákovi Ramones, Joeymu Ramoneovi.
  • Annabella Lwin:
čtrnáctiletou zpěvačku kapely Bow Wow Wow objevil Malcolm McLaren v jedné londýnské čistírně. Annabella nebyla rodilá Angličanka, pocházela z Rangoonu v Barmě a neměla žádné předchozí hudební zkušenosti. Měla ale i přes svůj nízký věk poměr s McLarenem. Kapelu Bow Wow Wow, která spíš než punk produkovala hudbu indiánských kmenů, tvořili Annabelly ještě tři bývalí členové skupiny Adam And The Ants: David Barbarossa, Matthew Ashman a Leigh Gorman. Annabella si později nechala na hlavě vyholit číro, vystupovala v indiánských šatech a nechala se vyfotit polonahá na obal jednoho z alb kapely. Roku 1983 se skupina rozpadla, ale o čtrnáct let později se dali Annabella a Leigh Gorman znovu dohromady a spolu se dvěma dalšími hudebníky vyrazili na turné po Americe.
  • The Flowers Of Romance:
tato kapela je spjata s mnoha slavnými punkovými osobnostmi. Původní členky tehdy ještě bezjmenné kapely, Jo Faull a Sarah Hall, byly přítelkyněmi Steva Jonese a Paula Cooka ze Sex Pistols a daly se dohromady s Viv Albertine a Palmolive z The Slits. Zpěvákem kapely (později údajně i saxofonistou!) byl Sid Vicious, který přišel s názvem The Flowers Of Romance. Autorem tohoto názvu je Johnny Rotten, který ho Sidovi navrhl pouze ironicky.
  • The Mo-Dettes:
celodívčí kapela vznikla v roce 1979 v Anglii s původním názvem The Bomberettes. Z názvu Mo-Dettes by se dalo předpokládat, že se jednalo o mod kapelu, ale není tomu tak. Jejich hudba by se dala charakterizovat jako punk nebo pop-punk, srovnatelný s ranou tvorbaou kapel Raincoats nebo Slits. Basačka Mo-Dettes, Jane Crockford, nějakou dobu bydlela se Sidem Viciousem a s Johnnym Rottenem, kytaristka Kate Korus hrála dříve s The Slits a s The Raincoats. Ke konci osmdesátých let hrála Jane na bicí v kapele The Communards a později spolupracovala s Fun Boy Three a s Everything But The Girl. Zajímavost na závěr: Jane se později vdala za Woodyho (Daniela Woodgatea) z vynikající ska kapely Madness, nicméně jejich manželství nevydrželo.
  • Gymslips:
další celodívčí banda z Anglie vznikla v roce 1982 a její hudba by se dala označit jako Oi! Jejich nejznámější album se jmenuje Rockin' With The Renees. Po rozpadu kapely v roce 1986 se bubenice a zpěvačka Karen Yarnell přidala nakrátko ke skupině Serious Drinking a později hrála s původní kytaristkou a zpěvačkou Gymslips, Paulou Richards (ex-The Deltones a Potato 5), ve skupině The Renees.
Známější kapely, kde hrály nebo hrají ženy:
  • Crass (dvě zpěvačky, UK)
  • Nina Hagen (Německo),
  • Stinky Toys (zpěvačka, Francie)
  • Black Flag (basačka, USA)
  • Patti Smith Group (zpěvačka, USA)
  • Suzi Quatro (zpěvačka, USA)
  • Talking Heads (basačka, USA)
  • Plasmatics (zpěvačka, USA)
  • Violators (skoro samé ženy, jeden chlap v sestavě, UK)
  • L7 (celodívčí, USA)
  • Distortion (bubenice, UK)
  • Deadline (zpěvačka, UK)
  • Chumbawamba (dvě zpěvačky, UK)
  • Action Pact (UK)
  • Partisans (UK)
  • Rubella Ballet (UK)
  • Lewd (USA)
  • Devotchkas (USA)
  • Distillers (USA)
  • Total Chaos (USA)................ atd. atd.
ZDROJ !!! časopis Bloody Mary

Útulekfest 2007

10. června 2007 v 18:13 | Petraa
ZÚČASTNILI SE:
  • Tomáš
  • Houmí
  • Pítr
  • Tisák
  • Sedli
  • Míša
  • Romča
  • Kid
  • Bari
  • Čípis
  • Milan Siwák z Tisí
  • K.r.y.s.a
  • Sonička
  • Fejfy
  • Míša z Neštěmic
  • Káťa Z.
  • Hašiška
  • Píďala... a prostě další kotel lidí, který si ani wšecky nepamatuju
Mno tag Útulek fest 2007 to je pokaždý tim nejoblíbenějším a nejočekáwanějším fesťákem roku. Taghle to bylo i letos. Teda poprawdě já sem se moc netěšila, protože sem až do poslední chwíle newěděla, jestli se tam wůbec dostanu (nějak sem se pohádala s matkou a teď z toho mam oupe hafo zarachů, jednim z nich sou i koncíky, festáky...atd. )Ale nakonec to dopadlo dobře a na Útulek sem se dostala... Wšecko to začalo w 10 ráno, gdyž sem šla zewlowat prachy k babce, protože od našich sem měla akorat na wstup 200 Kč a na kalení už prachy nebyly. Od tý sem wyzewlowala 100Kč. Jela sem pro Pítra do Krásňáku. Cestou sem potkala u Seweru Míšu ze Suchý a eště pár lidiček, který si jmenowitě moc nepamatuju. Míša najednou wytáhla flašku mojí oblíbený broskwowice a řekla něco we smyslu "kal" ,takowýhle pozwání sem samozřejmě nemohla odmítnout... Gdyž sem se konečně asi po tý 11hod. dostala do Krásňáku, tag sem šla rownou pro Pítra, kterej asi po 20 min konečně wyšel a měl oupe děsnou alergii, která se mi zrowna ten den kupodiwu nějak wyhla... Šli sme pro Tomáše, kterej se ten denoprawdu překonal. Jeho matka měla w lednici Tuzemáka, kterýho by byla podle nás pro ní docela škoda...Přelil ho do flaštičky od nějakýho ledowýho čaje, napustil flašku od ruma wodou a pag jí rozbil u lednice. Jeho brácha mu to sežral a matka nebyla doma, tagže pohoda... Tomáš zamet střepy a šli sme rownou do Plusu. Chtěli sme se na Útulek dostat přes plot a tag sme měli dohromady docela dost lowe , tag sme koupili 2 flašky žwejna, Ferneta Citruse, broskwowici a zbytek sme se rozhodli nechat na piwka. Jenže nastal problém, prodawačka w Plusu chtěla občanku, aby wěděla, že nám je 18, jenže nikomu 18 eště nebylo, tagže wytahowat občanku bylo docela zbytečný...Naštěstí nám to pán, kterej stál we frontě za náma koupil. Bylo asi 12:30hod. a we 14:00 sme měli mít na autobusáku spicha s Houmim(týpek od Toma ze třídy). Neměli sme do tý doby co dělat a tag sme se dohodli, že zatim pudem kalit na busák, gde počkáme než přijede Houmí. Gdyž sme přijeli na autobusák, tag už bylo strašně moc pankáčů. Pítr si eště ani nestačil koupit w trafice cigára a už nás wítal Fejfy, Sonička, Solařka, která tam měla malýho Honzíka...atd. Tomáš si dokonce od někoho koupil za 100Kč VIP lístek. Ty wšichni měli stejnou cestu- směr Trmice, teda až na Solařku, která neměla na wstup a nawíc sebou měla malýho... Chwíli sme tam s nima kalili a oni pag už wyrazili na Útulek, šli bysme taky, ale Houmí eště nedorazil a my museli eště počkat. Mezitim sme kalili a Pítr řek ze srandy Tomášowi, ať mu sjede domů pro Steely, že mu za to pag pučí jeho kecky. Wůbec sme to nečekli, ale Tomáš se nakonec oprawdu sebral a pro ty Steely mu jel a my s Pítrem sme na něj čekali na busáku. Mezitim sme kalili. Pítr potřebowal sichny aby si moh připnout nášiwky a skoro žádný neměl a tag my asi za 10 mejch přebytečnejch sichen dal nášiwku Bad religion...Docela gut obchod. Tag pořád čekáme na Tomáše a najendou před náma stojí Houmí a z dálky přichází Míša s Romčou. Neuběhlo snad ani 15 min a dorazil i tomáš s Pítrowejmasteelama. Sebrali sme se a šli sme koupit eště s holkama nějaký kalení, pže jim to w Non stopu nechtěli prodat a nám to tam wždycky prodaj. Už sme stály před Non stopem a domlouwali se, co koupit ale najendou něgdo zahlásil, že to tam maj drahý a že pudem rači do Jitřenky na Míráku. Tag sme šli, koupili 2 čerwený wína s Kofolou a čeklai w tom horku na bus, kterej asi po 10min. konečně přijel. W buse to bylo nesnesitelný, plno mačkajících se lidí, wydejchanej wzduch a k tomu eště nesnesitelný wedro. Cestou nějak nastoupil Tisák s malym Zdendou. Tisák měl lístek už z předprodeje, ale Zdenda neměl na wstup a tag chtěl jít taky přes plot... Konečně sme byly w Trmicích a mohli sme wystoupit z toho nechutnýho busu plnýho cikánů a jinejch zpocenejch lidí. Tag sme společně došli až k bráně, gde wybírali wstup a pag nastalo rozdělení. Míša, Romča, Tomáš a Tisák šli bránou normálně downitř a já, Pítr, Houmí, Tomáš a Zdenda sme šli najít whodný místo na přelejzání a úspěšně, místečko to bylooprawdu dobrý, přelezli sme a najednou nás překwapil wyhazowač a tag sme rychle začali líst zpátky, wšichni bez problémů přelezli, ale Zdendowy, kterej lez předemnou se do plotu zachytil řetěz a trwalo mu to dýl a já tam eště zůstala, nakoukla sem wen a wyhazowač tam nebyl, tag sem řekla, že se tam dostanu-oni šli hledat nowý místo. Tag sem nenápadně šla downitř, ale ten zmrd pitomej mě chytnul a tag už sem se na to wysrala a šla si ten lístek koupit a eště sem si tam chwíli pokecala s tou typoškou co je tam prodáwala, byla těžce w pohodě. Wewnitř sem se potkala s Tisákem, Míšou, Tomášem a s Houmím, jen o Zdendowi a Pítrowi nigdo nic newěděl. Asi 45min sme je tam hledali po celym areálu ale neúspěšně, bylo to děsný. Sedli sme si dozadu a čekali, nakonec přiběhnul Tisák, že u plotu potkal Wojtu a Óču, který šli přes plot a že Pítr se Zdendou přelezou asi 10min po nich. Tag sme čekali, my s holkama sme tam dokonce chtěli zabawit jednoho wyhazowače a tag sme tam s nim kecali asi 10min. Byl to děsnejdebill.Gdyž uběhlo 20 min a oni nigde, tag sme se já, Romča a Míša sebrali a šli se kouknout k hlawní bráně. Přišli sme tam a najednou z dálky widíme 3 powědomí postawy. Byl to Pítr, Zdenda a eště ten jeden kluk. Wšichni byly oupe spálený, poškrábaný a unawený z toho wěčnýho přelejzání, ale aspoň že sme je konečně našli. Nakonec to dopadlo tag, že sme pítrowi sehnali od Kida pásku, aby moh projít a ty zbylý dwa ukecali tu typošku, která prodáwala lístky, tagže jim dala pásky zadax. Wewnitř to bylo super, kalilo se, hulilo se, pogowalo se až do tmy...prostě skwělá atmosféra, dokonce sem po dlouhý době potkala Píďalu a Hašišku, se kterejma sme si taky pěkně zapogowali. N.V.Ú a Houba hráli skwěle. Jen mě docela nasrali nějaký 3 dementi, který tam po Houbě začali házet kelímky s piwkama (dokonce trefili Martíčka do xichtu) a to jen proto, že se jim jejich hudba nelíbí... Prostě howada. Jo a taky Tleskači nepřijeli, což by mě za normálních okolností taky děsně sralo, ale wystřídala je nějaká polská kapelka, jejíž názew si bohužel nepamatuju, ale která byla oprawdu úžasná. Ta její hudba i to pogo na ní bylo prostě super !!! Potom už nějak wečer, gdyž už byla tma a wšichni sme byly totál nasračky sme se seznámili s nějakejma typoškama, který se snažili udělat kruhlidí z celýho Útulku :-D Prostě halda. Ze začátku nás tam sedělo asi jen 5 lidí a ke konci už asi 12 :-D Potom šel Tomáš wyprowodit Houmího na bus a my s Pítrem sme tam pořád byly. Mezitim se mi nějak podařilo usnout a probudila mě asi až po hodině taděsná zima. Chwíli sme s Pítrem čekali jestli Tomáš eště nepříde a gdyž dlouho nešel, tag sme šli na zastáwku. Jenže poslední bus nám ujel asi před hodinou a tag sme šli pěšky. Šli sme Předlicema, potom přes Klíš a asi po 2 a půl hod. sme došli až na Bethowenku na zastáwku, gde sme eště asi hodinu čekali na bus... Řekla bych, že tahle akcička splnila swou dokonalostí wšecky celoroční očekáwání...
NÁSLEDKY KALBY:
  • spálený a poškrábaný nohy
  • naraženej nos
  • modřiny na rukou
  • wšecko mě bolí
  • mam new nášiwku od Pítra wýměnou za sichny
DALŠÍ PHOTOS NAJDETE NA:

Historie punku

8. června 2007 v 22:34 | Petraa
První roky ve jménu NO FUTURE
Pomineme-li newyorské garážové kapely ze 70. let typu MC5, STOOGES či NEW YORK DOLLS (HISTORIE NY PUNKU), dostaneme se do proklatě nudné Anglie, kde se onoho slavného léta 1976 stalo něco, čemu se říká hudební a kulturní revoluce. Bylo to úplně poprvé, co se musel mainstream sklonit před chtíčem naštvaných adolescentů, kteří se chopili nástrojů, aniž by znali jeden jediný akord. Fanoušci rockové hudby byli do té doby nuceni akceptovat jediný druh zábavy,který spočíval v chození na gigantická představení, konající se na fotbalových stadionech, kde sice viděli vynikající muzikanty, ale jakýkoliv kontakt s nimi byl pouhým snem. Období a sláva rockových dinosaurů proto musela jistojistě jednou skončit. Přišel PUNK, který byl drzý, neohrabaný, sprostý a nicotný. Společnost byla zhnusena a bulvární plátky měly na svých obalech stále stejné slovo: Punk! SEX PISTOLS, SIOUXSIE & BANSHEES, GENERATION X a THE CLASH - několik málo jmen počátečních souborů. Zpočátku se zdálo, že punk je výmyslem vandalů s destruktivním chováním a jejich hesla typu "No future", "Chaos & Anarchy" či "Fuck the system", jako by to celé ještě podporovala. Toho času vládlo v Británii opravdové bezvládí. Punks kopali do popelnic s odpadky, rozbíjeli zaparkované automobily a největší radost jim dělalo, když mohli fotografii anglické královny připíchnout spínací špendlík do nosu. Původní údobí punku pomalu končilo, mládež se trochu uklidnila a společnost si na punk zvykla, jako by to byla běžná součást denního života konzervativního Angličana...
Anarcho-punk aneb synonymum pro třídní válku
Čas ukázal, že věci se mají trochu jinak...Po vystřízlivění z počáteční nenávistné euforie se punk ukázal být i něčím jiným než pouhým vandalismem, hudebním neumětelstvím či zavrhovaním všeho, co je slušné společnosti svaté. Zatímco první punková vlna byla striktně nepolitická (pomineme-li provokace se svastikou či srpem a kladivem), další punkoví následnovníci se snaží o cosi pozitivního.Původní heslo "Anarchy" coby symbol chaosu, bezvládí a nepořádku se v očích levicově orientovaných spolků typu CRASS (později CONFLICT), FLUX OF PINK INDIANS či POISON GIRLS stává politickou myšlenkou svobody a nezávislosti. Vzniká anarcho-punk, který je důrazný především v sociálně kritickém obsahu svých textů. Kapely nabádají punks, aby přestali užívat drogy, nekonzumovali to, co jim společnost předhazuje, a některé dokonce apelují na striktní pacifismus. Kyž už být protistátní, potom buď maximálně nezávislý - to bylo heslo, které anarcho-punkové soubory prosazovaly a snažily se vzít svůj osud do vlastních rukou v podobě myšlenky D.I.Y. - Do it Yourself (Udělej si sám). Některé anarcho-punkové soubory konce 70. a 80. let dokonce podporovaly protijaderné aktivity C.N.D., účastnily se koncertů R.A.R. (Rock against racism) a nakonec nihilisticky zavrhly i celkové punkové hnutí, v němž viděli pouze sebedestrukci. Ortel nad sebou vyřkla i známá skupina CRASS, když před punks předstoupila se svou kritickou písní "Punk is dead", která napadá módní punkery, kteří si kupují v drahých obchodech suvenýry s anarchistickou tématikou. Někteří členové této kapely nakonec opustili "civilizované" město a uchýlili se na vlastní farmu, kde doposud žijí a pěstují vlastní potravinářské produkty založené na striktním vegetariánství a ekologii. Jenomže jejich nejslavnější éra pomalu končí již v první polovině osmdesátých let, když byli anarcho-punks obviněni, že se se svými dreadlocky a dlouhými vlasy podobají spíše hippies a proti těm byl punk odjakživa.
Ska a Mod revival hlásají: "Kašlete na umění a pojďte tancovat"
Konec sedmdesátých let byl díky punkové explozi velice štědrý k různým revivalům hudby z šedesátých let, takže svůj boom opět zažila subkultura MODS, kteří byli znovuobjeveni díky kapelám jako SECRET AFFAIRS a předevšímTHE JAM, jejichž zpěvák Paul Weller je dodnes uznávaným rockovým muzikantem. Na své si přišli také fandové ska hudby, která se vrátila do britských klubů díky nové éře TWO TONE hudby, což byl jakýsi hybrid původního ska a novovlnného punku. Bylo to nejslavnější období pro dnes velice oslavované party typu MADNESS, SPECIALS, BAD MANNERS a THE SELECTER. Jak revival Mods, tak revival ska si padly do noty díky svým zálibám. V textech kapel obou subkultur se objevovala antirasistická poselství, výzva k zábavě a tanci a fanatický obdiv ke skůtrům značky Vespa a Lambretta. To všechno zapříčinilo, aby se na scénu vrátila druhá generace skinheads, pro kterou byly všechny tyto aspekty více než charakteristické. Podrobnější historii SKA najdete tady.
Oi! Oi! - punk z ulice vrací úder
Čas pro streetpunk - tak by se dala nazvat dekáda druhé punkové vlny, která se probouzela již od roku 1979 a explodovala v roce 1982. V ulicích velkých britských měst byla úrodná půda pro novýpunkový styl, jemuž dal novinář hudebního časopisu Sounds Garry Bushell nálepku Oi! hned poté, co londýnská chuligánská skupina COCKNEY REJECTS předvedla hit "Oi!, Oi!, Oi!" na svém debutovém singlu. Oi! (slang. Hej Ty) označovalo punkové kapely dělnického původu, které odmítly střední vrstvu punků z lepších rodin, jejichž záliba se točila okolo drog a pozérství a dalo šanci novým punkovým kapelám tvrdšího ražení. Na scénu se dostavují spolky anglického lumpenproletariátu jako SHAM 69, ANGELIC UPSTARTS, INFA RIOT a velice kontroverzní SKREWDRIVER. Styl Oi! (někdy označován jako streetpunk) byl následován mnoha dalšími soubory jako ONE WAY SYSTEM, BLITZ, 4 SKINS, BUSINESS a především pak počátečními THE EXPLOITED, kteří ale podporovali raný punk a neztotožňovali se s uhlazeným výrazem mod revival seskupení typu THE JAM. Punk proti punku, mohlo by se zdát, že? Zatímco první vlna punkových kapel provokovala rozchuchanými vlasy a spínacími špendlíky, druhá vlna dotáhla provokaci do bodu varu, když se na hlavách punků objevily účesy zvané cherokee a všechna místa na těle byla kompletně potetována. Styl Oi! punku (nebo-li punku 82) byl hudebně velice agresivní, přehnaně rychlý a pro punkové hnutí až nezvykle útočný. Ale čas šel dál a všechno, na co si společnost zvykne, není zase až tak nebezpečné... Něco wíc o Oi! najdete tady.
HARDCORE - a ještě tvrději
Zatímco si angličtí punkeři stále mysleli, že USA jsou klidný odvar ve stylu punkrockerů z RAMONES, pravda byla taková, že nejtvrdší punk rock se rodil právě tam. Na scénu přišli agilní a političtí DEAD KENNEDYS, jejichž styl zvaný hardcore punk ochromil ve své době celý svět. Jejich zpěvák Jello Biafra brojil proti politice americké vlády, napadal kompletně celý politický systém a nakonec kandidoval na guvernéra (bohužel neúspěšně). I když se i v Británii vyrojily tzv. hardcorepunk kapely typu DISCHARGE, MAU MAUS, G.B.H. nebo BROKEN BONES, byl to při poslechu stále tentýž jednoduchý a efektivní punk rock. Americký hardcore zase spojil myšlenku a náboj punku s hudebními schopnostmi heavy metalu, z čehož později vykrystalizoval styl zvaný crossover. Hráli ho kapely jako D.R.I., S.O.D., M.O.D., ale koketovali s ním i AGNOSTIC FRONT nebo CRO MAGS Kontinentální rozdíl se projevil jak v hudbě, tak v politice. Zatímco evropské formace (závislé na britském trendu) se stáhly do přijatelných (někdy velice temných) stylů jako new wave, new romance, gothic rock nebo zůstaly u starého dobrého punk rocku, jejich američtí kolegové šli do maximálních extrémů. Anarchistické punkové kapely (zvané crusty) následovaly styl britských soukmenovců z CONFLICT a hudebně se dostaly až ke grindcore stylu. HC skupiny, které zahrnovaly jak punkové, tak skinheadské hnutí, se dostaly do takového rozporu s původní punkovou ideou, že mezi nimi byla minimálně nevraživost. A to je dost mírně řečeno. Zatímco počátkem 80. let spolu mohli dohromady hrát anarcho-hardcoreový CRUCIFIX a víceméně skinheadští AGNOSTIC FRONT, v roce 1985 bylo toto prakticky nemožné. Nešlo pouze o to, že skinheadské HC kapely podporovaly dělnické hnutí, svou zemi a rázný postoj, zatímco punkové HC party vyzdvihovaly anarchistické ideje, třídní válku a boj se systémem. Zde byl problém i hudební, kdy - řekněme si to na rovinu - na koncerty crossoverových skupin chodilo smíšené publikum, tedy punks, skins, metalisté a fandové hardcore, a proto také na těchto show docházelo k častým roztržkám a násilí. Bylo fajn, že scéna vypadala spojeně, ale realita byla úplně jiná...
STRAIGHT EDGE - nová víra
Během let 1981 až 1988 krystalizoval úplně nový styl hardcore, který se jmenoval podle písně jeho zakladatelů, přesněji tedy podle kapely MINOR THREAT, která pocházela z Washingtonu D.C. Tamní scéna vypadala úplně jinak než scéna v New Yorku či Bostonu, a tak vznikla další zajímavá odnož hardcore punků zvaná Straight Edge. Straight Edge punks proklamovali vegetariánství, život bez drog (včetně kouření a alkoholu) a likvidaci sexistického myšlení. Jejich vznik je popisován i tak, že mladí pankáči, které nepustil personál do hospody, byli vyhazovači označování písmenem X, které jim bylo namalováno na ruku, aby je v hospodě lépe poznali. A tito mladí naštvaní punkeři udělali později jakousi "znouzectnost" a stali se příznivci Straight Edge. Bylo by samozřejmě naivní domnívat se, že tomu tak doopravdy bylo, ale jak se říká: "Na každém šprochu pravdy trochu"...
HARDLINE - z extrému do extrému
Z této větve pozitivních punků později vykrystalizoval i velice násilný proud - tzv. Hardline, jehož zastánci napadali kuřáky a podnapilé lidi, včetně punks. Jejich počet byl naprosto zanedbatelný, ale některé kapely jej podporovaly a za nejextrémnější hudební počin na podporu těchto násilníků bývá považováno debutové album souboru PATH OF RESISTANCE. Na druhou stranu však někteří Straight Edge inklinovali k duchovním aktivitám sekty Hare Kršna (CRO MAGS, SHELTER nebo 108). To však odporovalo všem původním ideálům punkové subkultury, a tak jejich postavení na scéně oslabovalo, až zaniklo zcela úplně.
PUNK'S NOT DEAD?
Začátek devadesátých let byl pro punkové hnutí další injekcí. Částečně z punku vytvořený grunge z amerického Seattlu (NIRVANA, PEARL JAM atd.) dal šanci mnoha dalším stylům, které byly do té doby pro punkovou hudbu velkou neznámou. Mnoho punkových kapel začalo následovat melodický a úspěšný styl BAD RELIGION a NOFX, což byla cesta pro dnešní komerčně úspěšné soubory typu GREEN DAY, OFFSPRING nebo BLINK 182. Z velké části punkové hudby se stal snesitelný teátr, který je prezentovaný nepříliš oduševnělými videoklipy a velkolepými koncerty. Vlastně je to přesně to, proti čemu punk vždy byl. Megalomanský a hudbu pohlcující mainstream. Na punkové scéně je však stále živo. Jedni tvrdí, že punk je v pořádku pouze dokud je pouhým prostředkem k zábavě a provokaci. Kde je pravda, nechť posoudí každý sám. Jen naivní skeptik by se mohl domnívat, že žvýkačkové a umělé "neopunkové" kapely v MTV jsou koncem punkového hnutí. Ten doopravdový punk je tady stále. Vždycky se bude hrát v garážích a ve sklepích. A říkejme tomu jak chceme: "Punk rock", "Hardcore", "Oi!" nebo "Ska". Punk rock není pouze o hudbě, je to o postoji generace, která má co říci - vždycky se vrátí a jestli se změníme, dá nám zase stejnou facku jako všem v roce 1976...Je dobré, že punk není uzavřenou kapitolou s jasným koncem. Vždy se objeví obavy a otázky, a tak si položme i my jednu na závěr. Platí stále ono protřelé "Punk's not dead?"...
ZDROJ !!! Nějakej blog, bohužel už newim kterej, mam to w kompu už hafo dlouho, pže sama bych něco takowýho asi nigdy nezwládla napsat :-)

The Casualties

3. června 2007 v 11:56 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Jorge Herrera - zpěw
  • Marc Eggers, Meggers - bicí
  • Rick Lopez - baskytara
  • Jake Kolatis - kytara
HISTORIE KAPELY:
Casualties se zrodili z malý, skoro neexistující New Yorský scény,kde bylo v roce 1990 asi deset punx. Neměli žádný vybavení a nikdo z nich neuměl hrát. Punková scéna v roce 1990 byla ovládaná squatterama a dredatejma hippies, který si mysleli, že jsou punx. The CASUALTiESvznikli, aby si vzali punk rock zpátky a vrátili ho pankáčům. Byli nekompromisní ve svých názorech od prvního dne a scéna ježatejch pogujících punx vyrostla z desetičlenný party z NYC v armádu po celým světě. Byli ožralí a nahrávky nejsou pokaždý zrovna nejkvalitnější, ale je to kus punkový historie. Ať žijou punx!!! Fuck Off všem dětem, co ničej scénu svejma sračkovejma žvástama. Skuteční punx, spojte se a vyfakujte hippies!" Začali v roce 1990 v sestavě:Jorge-zpěv,Colin-zpěv,Mark-bass,Yurresh-bicí,Hank-kytara a natáčejí první demo.V roce 1991 Hank odchází a přichází Fred . Nahrávají 1 studio nahrávku "Political sin" a kompilaci "Benefit for beer".začínají více koncertovat a získávat si publikum.Poté vydávají 1 debut "40 aunce casualy". V 1993 opouštějí kapelu Fred a Mark a přicházejí Jake a Make.1994 natáčení "For the punks" a "10 years too late" a kompilaci "Pogo attack".Colin a Yureesh odcházejí a přichází bubeník Shawn.1995 natáčení "Fucking way of live".Náhle odchází Shawn a nahrazuje ho Meggers z the Rivits.1996 kapela hraje jako 1. americká na HIS v Londýně.1997 začínají být známí a následuje americké turné a Varukers.1998 Mike odchází a přichází basák Jon z the Krays. Nahrávají 2.řadové album "Underground army".Jon poté odchází a nasleduje turné Underground Army s novým basákem Dovem z 98 to spright 99.1999 Dove odchází a nahrazuje ho Rick z the Manix a koncertují po celém světě.Vydávají výběrové album "Early Years1990-1995".2000 získávají čím dál větší popularitu mezi punx po celém světě.Následuje turné po Evropě.Vydávají "Who´s in control" a "Stay out of order".2001 vydávají řadové album "die Hards". Po 3 roční pauze,která byla vyplněna koncerty a turné po celém světě,začínají nahrávat v roce 2003 své řadově 11 album.Vydání je v roce 2004.Po ůspěších s timto albem vydávají i svou španělskou verzi.
DISKOGRAFIE:
  • Under Attack
  • En la linea del frente
  • On the front line
  • Die hards
  • Stay out of order
  • Underground army
  • For the punx
  • The early years 1990-1995 (cd 1)
  • The early years 1990-1995 (cd 2)
  • Who's In Control?
  • A fuckin' way of life
  • 40oz Casualty

Anti-Flag

3. června 2007 v 11:50 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Justin Sane - zpěv, kytara
  • Chris Head - kytara
  • Chris - zpěv, basová kytara
  • Pat Třetic - bicí
HISTORIE KAPELY:
Punk-rocková kapela z Pittsburghu. Vznikla už v roce 1988, založili ji Justin a Pat. V té době se už jmenovala Anti-Flag a kluci nebydleli v Pittsburghu, ale v Pennsylvanii - Glenshaw. Nejdřív zpívala hlavní vokály Lucy Fester, sestra Justina.... a kytaristi se v kapele střídali jak na běžícím pásu. Odehráli jeden koncert (v kostele - !!!) a potom se kapela rozpadla. V roce 1993 jeli Justin a Pat na západ do San Francisca. Po návratu se rozhodli vrátit se ke kapele. Potřebovali basáka a našli ho, jmenoval se Andy Flag (zajímavý, když to porovnáme s názvem kapely ;)) .Měli tedy založenou kapelu ale chybělo jim jméno - nakonec se rozhodli vrátit se k Anti-Flag. Váhali hodně - to jméno totiž kdysi vybrali kvůli stavu punkerů v Americe v 80. letech, kdy skoro každej punker prosazoval svobodu a nosil vlajku. Justinovi a Patovi to vadilo a tim názvem chtěli naznačit že s těmahle punkerama nesouhlasí. Jinak maličkost - chtěli byste vědět proč Anti-Flag mají uprostřed názvu pomlčku i když by tam gramaticky bejt neměla? Je to proto že neuměli gramatiku ;) Jejich první pořádné vystoupení bylo na WRCT. Potom několik let vystupovali v Pittsburghu a v okolních městech, největší pomocí jim v té době byly ostatní punkové kapely - UNITY, znáte to. Po třech letech, v roce 1995 měli dost prachů na to, aby vyjeli na turné po celý USA. Justin ale zjistil že s Andym nevychází nejlíp a sice udělali eště jedno krátký turné na jaře 1996, ale potom Andy definitivně odešel. Na začátku roku 1997 vzali do kapely jako basáka Chrise Heada. Vyšlo jim potom album - Die For The Government. Zjistili že Chris se k nim perfektně hodí, ale že neni tak dobrej basák jako kytarista. Rozhodli se že bude hrát na kytaru a najdou jinýho basáka. Nějakou dobu s nima hrála Jamie Cock (holka!!!) ale v roce 1999 odešla a nahradil ji Chris. Vzali ho do kapely a až pak se dozvěděli že byl na střední škole a že se ji snažil co nejrychlejš ukončit ;) Ještě v roce 1999 vyšlo cédo A New Kind Of Army. Po něm se rozhodli založit vlastní label na vydávání céd, jmenuje se A-F Records. První cédo který tam vydali bylo split s d.b.s., které se jmenuje Their System Doesn't Work For You. V roce 2000 dostali nabídku, aby se zúčastnili Warped Tour - asi všichni víte co to znamená. Tam se seznámili i s Fat Mikem, který jim vydal u Fat Wreck Chords další cédo - Underground Network, v roce 2001. Pak vydali další splitko, tentokrát s Bouncing Souls. Další cédo které vyšlo Anti-Flag bylo Mobilize a to bylo hodně zvláštní cédo, jiný než ostatní. V roce 2002 byli A-F na turné i v Evropě a to s Millencolin a Donots. Potom jeli znova na Warped Tour. Pak vyšlo céda The Terror State (v roce 2003).
DISKOGRAFIE:
  • For Blood And Empire
  • The terror state
  • Mobilize
  • split Anti-Flag / Bouncing Souls
  • Underground Network
  • A new kind of army
  • North America sucks!! (split with D.B.S.)
  • Their system doesn't work for you
  • Die for the government

The Clash

3. června 2007 v 11:38 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Joe Strummer - zpěv, kytara
  • Paul Simonon - baskytara
  • Tropper Headon - bicí
  • Mick Jones - kytara
HISTORIE KAPELY:
Legendární anglická punková kapela the Clash vznikla v roce 1976, jedním z jejich prvních koncertu v NME toho samého roku se o nich psalo: ,, Zase další garážová kapela, která by se mela vrátit do garáže, pořádně zavřít dveře a motor nechat puštený " Tehdy dělali ,, předkapelu " známým Sex Pistols skupině, která je k punku přivedla. První dva roku existence kapela strávila přehráním debutové desky Ramones. Podle ní se jakž takž naučili hrát a pronikli do stavby skladeb. I Clash si ve svých začátcích nechali cvočkovat bundy, malovali barvou jména svých singlu na záda křiváku, chodili do vězení za střílením holubu a podobně. Postupně se jejich hudba obměkčovala a postupně profiloval i jejich styl. Clash mají kromě perfektní hudby i skvelou vizáž, pohyby na pódiu a veškerou show okolo. I když jim popularita album od albumu rostla neztratili myšlenku a zdání odpovednosti. Jejich evropské turné také doprovázeli i násilnosti. Jak dokazují očitá svědectví kapela před svými koncerty běžně vycházela před klub a psala všechny, co o to stáli, na guestlist.. Jindy odmítali vystoupit, dokud promotér nepřevede určitou část vybraných peněz na charitu. Význam Clash byl především v hudbě jako takové a v přístupu, který jako jedni z mála zvolili - typický anglický špinavý zvuk. To nejlepší, čím prosluli je jednoznačně album London Calling , který předznamenal singl I Fought The Law. Roku 1982 se všechno změnilo, bylo to toho ruku kdy zmiňované album vyšlo a bubeník Tropper Headon se stal závislím na heroinu, poté byl z kapely vyhozen... Zájem o koncerty stále sílil, jde říct, že v té době byli na vrcholu popularity, doslova je milovaly všechny kontinenty. Ve chvíli, kdy se členové kapely přestali snášet, kdy Strummer vyhodil Jonese, kdy nabral dva nové kytaristy a v nepuvodní sestavě natočili kritikou odvržené album Cut The Crap, v ten okamžik byl už konec jistotou. Nikdy se už nedali dohromady a už to tak navždy zustane... Joe Strummer vloni na Vánoce umřel, smrt rock´n´rollové hvězdy...The Clash mýchali Punk s jinýma žánrama,nejvíc s Reagee.. co že dobře!
DISKOGRAFIE:
  • Cut the Crap
  • Combat Rock
  • Sandinista!
  • Black Market Clash
  • London Calling
  • The Clash (U.S. version)
  • Give 'Em Enough Rope
  • The Clash (U.K. version)
  • The singles
  • Super Black Market Clash
  • Clash on Broadway
  • The story of The Clash
  • From Here To Eternity Live
  • Cost Of Living

The Toy dolls

3. června 2007 v 11:36 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Michael Algar - kytara,zpěw
  • Philip Dugdale - basa
  • Colin Scott - bicí
HISTORIE KAPELY:
Na začátku byla 5-ti clena bandička která si rikala Straw Dogs.odehrali par koncertu v zapadlych klubech a nahrali par demokazet az se nakonec rozpadli.hlavni kytarista Olga a basak Flip se proto rozhodli zalozit novou kapelu - Toy Dolls.behem nasledujicich let se po boku teto dvojice vystridalo nekolik bubeniku.Ze zacatku hrali hlavne covery a taky nekolik svych veci, ktere zpival olga.nebyl sice zadny skvely zpevak, ale jeho zpev se presne hodi k jeho stylu psani.brzy Toy dolls vydali debutovy singl Tommey Koweys Car s pisnickou She goes to Finos na strane B.singl sklidil velmi slusny uspech, kapela ziskala mnoho fanousku, brzy prisly i vystoupeni v televizi apod. ubehlo nekolik mesicu behem kterych kapela objela spoustu klubu, mj. 100 Club Marquee.pak si jich vsimla E.M.I, kapela podepisuje smlouvu a vychazi Toy Dolls E.P. a titul Everybody Jitterburg.za jediny rok se vsak toy dolls docista zbavili iluzi ohledne E.M.I, smlouvu uz neobnovili a presli k Volume records z newcastlu.pak se v Toy dolls na kratky cas objevil basak Baz Warne.ucastnil se nahravani Nellie a objevil se taky na videu odvysilanem mj. MTV.prvni singl na novem labelu je Nellie the Elephant a brzy po nem nasleduje prvni album Dig That Groove Baby.recenze byly vyborne.spolecne udelali jeste dalsi tri singly: Cheerio and Toodle Pip, Alfie From the Bronx a We're Mad. Diky temto nahravkam ziskali toy dolls velke mnmozstvi fanousku po celem svete, koncertovali v mnoha anglickych mestech a usporadali velika turne po evrope a zapadnim pobrezi usa.v americe sklizeli obrovsky uspech.zive koncertovali v televiznich a rozhlasovych poradech a vyprodavali haly az s 10.000 misty.po turne nasledovalo nahravani noveho alba A Far Out Disc a nahrali take novou verzi Nellie the Elephant. tato nova verze prinesla v prosinci 1984 prvni vetsi hitparadovy uspech: ve vanocnim tydnu jsou 4. v britskem zebricku a objevuji se v top40 i jinych evropskych zemich.dvakrat dokonce vystupuji v tv programu Top of the Pops a vystupuji v televiznich show po celem svete, hodne treba v japonsku.po navratu s turne evrope nahrali v breznu toy dolls novou verzi alba She goes to Finos.12.kvetna vyslo po mnoha odkladech konecne take album A Far Out Disc.duben pak zabralo nahravani noveho singlu James Bond Lives Down Our Street, ktery ve svete zaznamenal docela slusny uspech.pred turne v holandsku v zari 1985 doslo k dalsi zmene v sestave, ke kapele se pripojili bubenik Teddy a basak Dean.turne pak pokracuje v nemecku,rakousku a svycarsku.dalsich 15 dni pak stravili na koncertovanim v anglii s skotsku. 1986 - tri turne v japonsku, dve v USA, dalsi dve ve skandinavii, jedno velke turne po evrope, festivaly v rakousku, anglicke turne a nakonec prvni turne po spanelsku.vychazi singl Georgies Gone to Jails a album Idle Gossip.novou akvizici kapely je bubenik Marti.v tuto dobu uz meli toy dolls tolik zkusenosti, ze museli i sami sebekriticky uznat, ze jsou jednou z nejprofesionalnejsich a nejoriginalnejsich kapel vubec;). 1987 - zastihl kapelu jak pilne zvysuje mnozstvi odehranych koncertu.cestuji po celem svete a poradaji dalsi velke evropske ktere konci v prosinci prekvapive v japonsku.nove album vydane v tomto roce se jmenuje Bare Faced Cheek a vydava jej Nit recods. 1988 - toy dolls vetsinu roku odpocivaji a koncentruji se na psani noveho materialu.koncertuji v brazilii, svedsku a objizdeji francouzske festivaly. pak, v roce 1989 vychazi best of Ten Years of Toy Dolls a taky radove album Wakey Wakey with the Toy Dolls u Receiver records.ani potom samozrejme nesedeli doma a zbytek roku krizuji zemekouli na svetovem turne. v roce 1990 vydava kapela svou prvni zivak Twenty Two Tunes Live from Tokyo(Receiver Records).behem roku koncertuji take ve psanelsku, nemecku a holandsku a stravili dva tydny na obzvlaste vydarenem turne ve svedsku a norsku.mezitim psal olga material pro album Fat Bobs Feet, ktere bylo nahrano v prosinci a vyslo kratce po novem roce.v roce 1990 meli toy dolls na zadost nahravaci spolecnosti vydat singl Tutrtle crazy, kcemuz ovsem nedoslo. rok 1991 zacina dalsim svetovym turne, v temze case vychazi take nove album.kapela navstivila holandsko, nemecko,svycarsko, spanelsko, francii a poprve hraje take v ceskoslovensku a japonsku.turne bylo velice vycerpavajici a ne vsechno slo podle planu ale podarilo se odehrat vsechny koncerty.olga mezitim psal prvni material pro dalsi album.vetsinu pisni napsal asi behem tri tydnu.nasledujiciho roku jedou toy dolls na kratke turne po USA, navstivi hollywood, san diego a san juan capistrano. v zari 1992 kapela nahrava nove album Absurd Ditties.vyslo zacatkem roku 1993 a nasledovalo velke turne nazvane Absurd World Tour.v unoru 1995 vyslo albumj Orcastrated a i po nem nasledovalo celosvetove turne.kocem roku 1996 se k Toy Dolls pripojil novy basak gary fun.ten mel uz v te dobe za sebou hrani s markem stevensonem a the dainties, v daleke minulosti pusobil take jako klavni kytarista s kapelou Zulu and The Heartaches.
DISKOGRAFIE:
  • Our last album?
  • Anniversary anthems
  • One more megabyte
  • Orcastrated
  • Absurd-ditties
  • Fat Bob's feet
  • Wakey wakey
  • Bare faced cheek
  • Idle gossip
  • A far out disc
  • Dig that groove baby
  • The Reciever Years
  • The Volume Years
  • The Collection
  • High Spirits
  • Ten years of toys
  • Singles 83/84
  • On stage in Stuttgart
  • 22 tunes live from Tokyo
  • Livin' La Vida Loca
  • Lazy Sunday Afternoon
  • Turtle Crazy
  • Wipeout
  • Geordie's Gone To Jail
  • James Bond (Lives Down Our Street)
  • James Bond (Lives Down Our Street)
  • She Goes To Fino's
  • She Goes To Fino's
  • Nellie The Elephant
  • We're Mad
  • Mad
  • Alfie From The Bronx
  • Cheerio & Toodle Pip
  • Everybody Jitterbug
  • Nellie The Elephant
  • The Toy Dolls EP
  • Tommy Kowey's Car

Bad religion

3. června 2007 v 11:27 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Greg Graffin - zpěw
  • Greg Hetson - kytara
  • Brian Baker - kytara
  • Jay Bentley - basowá kytara
  • Bobby Schayer - bicí
HISTORIE KAPELY:
Bad Religion kapelu založili v roce 1979 a dodnes je jednou z nejvlivnějších a komerčně nejúspěšnějších amerických punkových skupin všech dob. Inteligentní (a zároveň uštěpačné) texty, často polemizující s náboženskou a politickou filozofií, ekologickými a sociálními tématy, spolu s melodickou hudbou vymezily prostor pro další skupiny podobného druhu. Některé, vzpomeňme například na NOFX, se staly též úspěšné a vlivné jako BR. Spolu se skupinami Black Flag a Descendents, udělali Bad Religion z jižní Kalifornie základnu pro americký punk rock; podíl na tom má i Brett Gurewitzovo vydavatelství Epitaph Records, které se rozrostlo do snad největšího a nejznámějšího punkového vydavatelství na světě. Bad Religion jsou i po dvou desetiletích od svého založení jednou z nejsvěžejších a nejvášnivějších kapel, stejně jak tomu bylo, když byli ještě teenagery... Kořeny Bad Religion sahají zpět do roku 1976, kdy se frontman Greg Graffin, původně z Wisconsinu, přistěhoval s rodiči do kalifornského San Fernando Valley. Znechucen otupělou mládeží této oblasti a zároveň ovlivněn vzdouvající se vlnou punku, v roce 1979 založil spolu s kamarády ze střední školy El Camino High "Mr." Brettem Gurewitzem (kytara), Jayem Bentleym (basová kytara) a JayemZiskroutem (bicí) vlastní skupinu Bad Religion. Samozřejmě že v tuto dobu neměl nikdo z nich žádné hudební zkušenosti, nicméně si však za krátký čas vytvořili skupinu přívrženců a počátkem roku 1981 nahráli stejnojmenné EP "Bad Religion", které vydal Epitaph Records (původně pouze logo a P.O. box). Po příchodu nového bubeníka Petera Finestona strávili Bad Religion celý rok zlepšováním svých muzikálních dovedností, aby v roce 1982 vydali debutovou desku "How Could Hell Be Any Worse?" (producent Jim Mankey, později známý od Concrete Blonde), které se ani ne za rok prodalo více než 10 000 nahrávek. Bohužel, skupina začala experimentovat se syntetizátory a elektronickou hudbou a jejich další deska z roku 1983 "Into the Unknown", obsahovala pomalou, elektronicky laděnou hudbu a akustické balady. Toto album odradilo skupině mnoho z jejich punkových fanoušků. Následoval rozpad Bad Religion; Graffin and Finestone odešli studovat na univerzitu, zatímco Bentley přešel ke skupině Wasted Youth a později k TSOL. V roce 1984 se Graffin vrátil do Los Angeles, kde začal spolupracovat s kytaristou Gregem Hetsonem z Circle Jerks, který s Bad Religion občas hrával na koncertech. Brzy se dali opět dohromady s Finestonem a novým basákem Timem Gallegosem. EP nahrané v roce 1985, "Back to the Known", bylo sice pomalejší než jejich první nahrávky, ale znamenalo definitivní návrat k punk rocku. Úspěch pěti písňového alba inspirovaného Bentleyem (nahradil Gallegose) a "Mr." Brettem vedlo k znovuzaložení skupiny. Obnovení Bad Religion se vrátili v roce 1988 deskou "Suffer", kterou časopisy MaximumRockNRoll a Flipside nazvali "albem roku". Alba z let 1989 "No Control" a 1990 "Against the Grain" potvrdily Bad Religion jako jednu z nejpopulárnějších punkových skupin země. Výborný vyvážený zpěv, rychlá melodická kytara a tepající bicí přímo vybízely k napodobení. Vznikly tucty podobných skupin, z nichž většina skončila u Epitaph Records, teď již plnohodnotného vydavatelství. V roce 1991 opustil kapelu Pete Finestone a byl nahrazen novým bubeníkem BobbymSchayerem. Po návratu k rychlému punku, Bad Religion udělali čáru za svou spornou minulostí vydáním desky "80-85", což je kompilace nahrávek z dřívějších alb - s výjimkou špatně přijatého "Into the Unknown". Album "80-85" znamenalo velkou sběratelskou hodnotu pro fanoušky. Další deska "Generator" přišla v roce 1992. O něco pomalejší a temnější hudba upevnila jejich pozici punkových superhvězd - zvláště v Evropě, kde kapela spolehlivě plnila stadiony. Deska z roku 1993 "Recipe for Hate" byla opět pomalejší a o něco méně "punková"; obsahuje též duet s dlouholetým fanouškem Eddiem Vedderem z Pearl Jam. Není překvapením, že krátce na to Bad Religion podepsali smlouvu s novým vydavatelstvím Atlantic Records, které převzalo vydávání alb. Prvním hlavním debutem byla v roce 1994 deska "Stranger Than Fiction", která byla stejně silná jako předešlé nahrávky z počátku devadesátých let, a která vyvrátila předpoklady kritiků, že by už kapela mohla být "ohraná". Krátce po vydání "Stranger Than Fiction", opustil Bad Religion "Mr." Brett Gurewitz, aby se mohl plně věnovat práci pro Epitaph Records - to se od tohoto momentu stává největším nezávislým vydavatelstvím v Americe. Jemu můžou za úspěch děkovat kapely jako The Offspring nebo Rancid. BrianBaker, původně hrající v Minor Threat, Dag Nasty, Junkyard a dalších skupinách, přijal místo po "Mr."Brettovi a kapela vydala v roce 1996 další desku "The Gray Race" - pomalejší a temnější album, produkované Ricem Ocasekem. Později tohoto roku vydal Graffin sólovou desku nazvanou "American Lesion", která obsahuje introspektivní piano balady. Tato deska představuje obrovský rozdíl v porovnání s tvorbou Bad Religion, a přesto je duchem dost podobná "The Gray Race". Roku 1998 Bad Religion vydávají album "No Substance", které bylo nahráno v několika rozdílných lokacích v Ithace, N.Y., kde na Cornell University Greg Graffin dokončil svůj doktorát v oboru evoluční biologie. Bouřlivá oslava vydání nového alba se uskutečnila v řadě místních klubů... V současnosti kapela vydala další desku "The New America". Graffin je také plně zaměstnán v jeho poradenské firmě pro mladé začínající skupiny pojmenované BandAid: The Music Industry From a Band's Perspective.
DISKOGRAFIE:
  • Bad Religion
  • How Could Hell Be Any Worse?
  • Into The Unknown
  • Back To The Known
  • Suffer
  • No Control
  • Against The Grain
  • Generator
  • 80-85
  • Recipe For Hate
  • Stranger Than Fiction
  • All Ages
  • The Gray Race
  • Tested
  • No Substance
  • The New America
  • The Process Of Belief
  • The Empire Strikes First

The Distillers

3. června 2007 v 11:15 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Brody Dalle
  • Kim Fuelleman,
  • Matt Young
  • Rose Casper
O KAPELE:
Neo Punk-rockowá kapela zatím nezašpiněná komercí a popem obecně. W čele s charismatickou osobou w podobě zpěwačky Brody Dalle. Kapela založena 1998 je mnohem wíce známa w USA než u nás w Ewropě. Wydali 3 alba, z nichž nejúspěšnější bylo druhé Sing Sing Death House wydané roku 2002, i když we srownání se singly ostatních alb na tom bylo oprawdu jen o málo lépe, jelikož wýsledky The Distillers jsou wyrownané. Také nutno podotknout, že kapela často střídá kytaristy.
DISKOGRAFIE:
  • Coral Fang
  • Sing Sing Death House
  • The Distillers

Dead Kennedys

3. června 2007 v 11:07 | Petraa
HISTORIE KAPELY:
Americká punkowá skupina (založena 1978 w San Franciscu, rozpuštěna 1986), která se podstatně podílela na rozwoji teprwe wznikající US hardcore scény, wznikla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po řadě špatně placených míst a neúspěšných pokusech o hereckou kariéru, zpěwák Jello Biafra (skutečným jménem Eric Boucher) odpowěděl na inzerát umístěný w místním hudebním plátku kytaristou East Bay Rayem. Tito dwa později přijali baskytaristu Klause Fluorida, bubeníka Bruce Slesingera (AKA Ted) a druhého kytaristu známého jako 6025. Ten kapelu opustil w březnu 1979 zatímco Slesinger byl nahrazen D.H. Peligrem w polowině roku 1981. W roce 1978 se už w Americe plně projewil wliw britské punkowé scény - turné Damned proběhlo začátkem roku 1977, koncem toho samého roku následowali Sex Pistols. Jejich koncert w sanfranciském Winterlandu sledowal i Biafra. Po nabytí této zkušenosti a po náwštěwě Anglie koncem roku 1977 se Biafra rozhodl pomoci wytwořit ekwiwalentní americkou scénu. Nebyl sám; další, i když ne tak známí, cítili podobnou potřebu změny... Undergroundowá kultura, kterou tito průkopníci podporowali, se již od začátku radikálně lišila od té britské. Americký punk byl mnohem wolnější a nebyl swázán směšnými diktáty a konwencemi, na rozdíl od punku britského. Tento rozdíl, projewující se přewážně we stylu projewu i oblékání, je widět w podstatě dodnes. Po období zuřiwého zkoušení si w čerwenci 1978 Dead Kennedys zahráli na jejich prwním wystoupení; napětí a prowokace mezi skupinou a obecenstwem naznačowaly, co bude následowat. Zpočátku byla muzika Dead Kennedys skutečně poctiwým obrazem ortodoxního britského punk rocku - syrowý zwuk kytar, duniwá baskytara a proklatě rychlé bicí. Samozřejmě zde již od začátku bylo wíc než to; předewším hudební schopnost kapely, neboť členowé hráli překwapiwě čistě, a také hloubka textů, které welice zřetelně oslowowaly posluchače. Biafrůw hlawní koncept textů byl politický a jeho polemiky útočily na celou řadu jednoduchých, nicméně důležitých cílů - welký obchodní marasmus, americká wláda pod zřetelnou kontrolou prezidenta Ronalda Reagana, zwěrstwa páchaná Ku-Klux-Klanem a slabomyslná odezwa amerických liberálů na tyto problémy. Přetékající známým sarkasmem, prwní songy jako "Let's Lynch the Landlord", "I Kill Children", "Chemical Warfare" a "Funland at the Beach" zesměšňowaly extrémní násilí i extrémní konserwatismus, které byly charakteristické pro žiwot Američanů. Co zachránilo wěrohodnost obžalob americké společnosti od zhroucení pod tíhou jejich wlastních ambicí? Byl to předewším smysl pro humor, který je podpíral a mimořádné nasazení s jakým Biafra zpíwal - jedinečný třesawý hlas, který se snad ani nedalo napodobit. Další důležitý fakt byl, že se skupina nebála kontrastu jejich politických názorů s koncertními wystoupeními. Mezi nezapomenutelné fóry patří Biafraowa kandidatura na starostu San Francisca w roce 1979; dorazil se swojí wizáží chuligána na radnici, čímž přiměl nic nechápající dwa hlawní kandidáty na útěk... Jméno Dead Kennedys bylo woleno tak, aby hluboce pobuřowalo spoustu lidí, a také to k potěšení skupiny fungowalo. Welice brzy se o kapelu začaly zajímat různé "zaručeně" spráwné politicko-náboženské spolky. Problémy Dead Kennedys s těmito samozwanými ochránci morálky se částečně urownaly spojenectwím s US autoritami, které byly wždy rozporuplné... Normou wšech wystoupení DK byla agresiwní policejní přítomnost, která při zásazích nerozlišowala mezi fanoušky a kapelou. Takto wysoká míra kontrowerze se brzy projewila tím, že wšechny hlawní nahráwací společnosti nechtěly mít s kapelou nic společného. Jedinou možnou wolbou, jak prezentowat swou tworbu, bylo založení nowého wydawatelstwí. Americká pobočka wlastního wydawatelstwí DK, Alternatiwe Tentacles, byla založena w roce 1979, anglická část až o pět let později. Mezitím byla wydána řada singlů u nezáwislých wydawatelstwí Fast a Cherry Red. Prwní byl "California Über Alles" (říjen 1979) - ostrý útok na guwernéra Kalifornie, Jerry Browna. Následowal "Holiday in Cambodia" (čerwen 1980), který znamenal zlomowý okamžik - dokonalý mix rozjařeného štwawého textu a wýhružně znějící hudby se dokázal udržet w hitparádě John Peel's Festiwe Fifty po mnoho let. "Kill The Poor" (říjen 1980) a "Too Drunk to Fuck" (kwěten 1981) dokončily čtweřici singlů, které se mohly směle porownáwat s nejznámějšími punkowými nahráwkami swé doby. Logicky přišlo prwní studiowé album, "Fresh Fruit For Rotting Wegetables" (září 1980), je wšak zle poznamenáno špatnou kwalitou záznamu; naprosto neadekwátní produkce způsobila odčerpání weškeré energie jinak wýborného alba. Tato deska je bezesporu jednou z nejlepších punkowých alb, které byly kdy nahrány a to i přes malé nedostatky. Koncem roku 1980 následowalo turné w Anglii, kde Biafra wyužil příležitosti a předstawil anglickým fanouškům dosud newídaný jewištní projew. Wšechny tři náwštěwy Welké Británie po sobě zanechaly sérii wýmluwných rozhoworů, we kterých hudební tisk demonstrowal ostré myšlenky ležící za uměleckou formou, která byla úmyslně surowá a brutální. Tato surowost a brutalita se také projewila na nowém EP "In God We Trust, Inc. (prosinec 1981), obsahujícím osm písní, které byly o poznání rychlejší než na minulém albu a které zanechaly we wětšině posluchačů zmatek. Už w této době nemohl newhodný brak nabízený wětšinou britských punk kapel tomuto EP konkurowat. Skutečně, ohnisko wýmluwného a inteligentního punku se přeneslo do Ameriky; skupiny jako Black Flag, Minor Threat, MDC, Husker Du nebo pozdější Bad Religion se již začínaly wrýwat do powědomí posluchačů a americké prostředí se ukázalo být dobré pro punkowou scénu. Po delší přestáwce Kennedys wydali druhé album. Zwuk "Plastic Surgery Disasters" (listopad 1982) se od Fresh Fruit ohromně zlepšil a deska je snad nejlepší sbírka písní od DK; krutý důwtip a politická satira přetrwaly, ale hudba, zachowáwající si swůj náboj, obsahuje neočekáwané momenty - např. Fluoridowa hra na klarinet. Skupina pokračowala we wystoupení w Americe, přišlo i turné w Austrálii a na Nowém Zélandu. W letech 1983-85 wšak wyšel na powrch splín z turné w Anglii. Ten byl konečně překonán wydáním nowé desky "Frankenchrist" (prosinec 1985), we které se plně odráží momentální roztříštěnost kapely. Album je mnohem wíce konwenční nahráwkou (na rozdíl od předchozích dwou); je melodičtější, ale po pěti letech wlády R. Reagana, je téměř zuřiwým odporem k politické diktatuře, we kterou se USA začaly měnit. "Frankenchrist" rowněž dokázal, že talent skupiny znepokojuje úřady tak jako nikdy; toto album také znamenalo počátek konce Dead Kennedys. Do alba byl totiž wložen plakát "Penis Landscape" - tedy něco jako "Penisowá krajina", předstawující tři řady pánských přirození pohromadě. Na základě tohoto plakátu byl proti DK zahájen soudní proces s obwiněním z mrawního ohrožení mládeže. W podstatě ale šlo jen o připrawený útok proti nepohodlné skupině, o přesný zásah do slabin, o oprášení zákona. We společnosti, kde je porno a prostituce na denním pořádku, nemohl tento kreslený umělecký wýtwor wzbudit pražádný šok, natož ohrožení. Krátce nato byl Jello Biafra, jakožto wedoucí skupiny, zadržen policií a wzat do wazby. Propuštěn byl teprwe až na wysokou kauci, kterou zbytek DK dal dohromady urychleným wydáním kompilace různých koncertních záznamů. Alternatiwe Tentacles wydali tenhle žiwák w rekordním čase. Proces s Biafrou a DK se táhl dwa roky, a i když nakonec sprawedlnost zwítězila, kapelu to natolik otráwilo, že se w podstatě rozpadla... K údiwu wšech (zejména z důwodu dlouhé pauzy) se kapela pokusila o průlom wydáním nowé desky "Bedtime For Democracy" (prosinec 1986), která byla jakýmsi hudebním náwratem k počáteční jednoduchosti. Bohužel wšak energie i náboj alba wyzněl do ztracena... Přesto wšechno je to zajímawá nahráwka znící anarchisticky a je plná hudebních nápadů; Biafra později uwedl, že zřejmě wyčerpal swůj hudební potenciál... W srpnu 1987 byl konečně Biafra a čtyři další obžalowaní zproštěni winy soudcem, který zamítl náwrh poroty na rozsudek. Celá nechutná aféra, w níž bylo widět mnoho wýjimek pro počestné občany a také nedostatek podpory pro skupinu ze strany hudebních společností, wedla k rozpadu Dead Kennedys. Biafra se později pustil do celé řady nowých projektů mimo jiné např. do talk-show wystoupení, hudební spolupráce s DOA, NoMeansNo, Mojo Nixon a asi nejúspěšnější Lard společně s Al Jourgensenem a Paulem Barkerem z Ministry. Klaus Fluoride wydal několik těžko zařaditelných bizarních LP, zatímco se East Bay Ray pustil do projektu nazwaného Scrapyard. D.H. Peligro se nedáwno opět objewil s nowou skupinou a deskou nazwanou jednoduše Peligro. Poslední kompilace Dead Kennedys - "Giwe Me Conwenience Or Giwe Me Death" (čerwen 1987) - byla dobrým počinem, protože obsahuje některé z prwních nahráwek, které nebyly nikdy zweřejněny a nabízí tak zajímawé rarity. Dead Kennedys byli rozhodujícím podnětem pro americkou punkowou scénu a dokážou oslowit posluchače dodnes...
DISKOGRAFIE:
  • Give me convenience or give me death
  • Bedtime for democracy
  • Frankenchrist
  • Plastic surgery disasters
  • In God we trust, inc.
  • Fresh fruit for rotting vegetables
  • Live at the Deaf club
  • Mutiny on the bay
  • A skateboard party
  • DMPO's On Broadway

The Ramones

3. června 2007 v 10:42 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Joey Ramone (zpěw, bicí)
  • Johnny Ramone (kytara)
  • Dee Dee Ramone (baskytara)
  • Tommy Ramone (nejprwe manažer, později bicí)
  • Marky Ramone (bicí)
  • Richie Ramone (bicí)
  • C. J. Ramone (baskytara)
HISTORIE KAPELY:
Kapelu Ramones založil w roce 1974 w New Yorku Jeffrey Myman, který si i s ostatními členy změnil swé příjmení na Ramone a odstartowali tak swou hudební kariéru pod názwem Ramones. Byli to práwě oni, kdo wytwořil punk jako hudební žánr založený na jednoduchosti a žiwelnosti. Práwě oni byly tou prwní punkowou kapelou wůbec. Swým wystupowáním ze začátku nikoho moc nezaujali a na koncertech byli několikrát wypískáni z pódia. Owšem to je wůbec neodradilo od jejich kariéry a zapracowali na sobě. Poprwé si jich pořádně wšimli w létě roku 1974, kdy wystupowali we slawném klubu GBGB's, we kterém se zwiditelnilo mnoho dalších punkowých kapel. W roce 1976 Ramones wydali swoji prwní debutowou desku, která se jmenowala taktéž Ramones a w tom samém roce wyjeli na turné po Welké Británii, kde inspirowali hodně nowých kapel, jako byli Sex Pistols, Clash a jiné. Od polowiny sedmdesátých do polowiny osmdesátých let wydáwali každý rok nowé album, ale od roku 1986, kdy wydali další album jejich působení na scéně i kwalita nahráwek klesalo. Poslední album bylo wydané r. 1995. Poté se rozloučili swým dlouhým rozlučkowým turné a po 20 letech od wydání swého prwního alba, roku 1996, se rozpadli.
DISKOGRAFIE:
  • End Of The Century
  • Pleasant Dreams
  • Subterranean Jungle
  • Too Tough To Die
  • Leave Home
  • Ramones
  • Road To Ruin
  • Rocket To Russia
  • Adios amigos!
  • Acid eaters
  • Mondo bizarro
  • Brain drain
  • Halfway to sanity
  • Animal boy
  • Too tough to die
  • Subterranean jungle
  • Pleasant dreams
  • End of the century
  • Road to ruin
  • Leave home
  • Rocket to Russia
  • Ramones
  • Weird tales of the Ramones (3 cd)
  • Best of the Chrysalis years
  • Loud, fast Ramones
  • Masters of Rock
  • Hey ho let's go - Anthology
  • All the stuff (and more) - vol. 1
  • All the stuff (and more) - vol. 2
  • Ramones mania
  • We're outta here!
  • Greatest hits
  • Loco live
  • It's alive
  • Meltdown with the Ramones
  • Judy's In The Basement
  • Adios Ramones (Live In Buenos Aires)
  • Unreleased tracks 96
  • Live In Amsterdam
  • Chinese Wall 07-20-1982
  • Live In Evanston 13-10-1979

The Exploited

3. června 2007 v 10:22 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Wattie Buchan - zpěw
  • "Big" John Duncan - kytara
  • Danny McCormick- basa
  • Dru Stix - bicí
HISTORIE KAPELY:
Skupina The Exploited se dala dohromady na počátku roku 1980 w Edinburghu. Skládala se ze čtyř punkerů - Wattie Buchan, "Big" John Duncan, Danny McCormick, Dru Stix, kteří se snažili hrát twrdší a rychlejší werzi punku. Se kterou nakonec owliwnili mnoho hudebních skupin w příštích 20 letech od Ice až k heawy metalowé legendě Slayer. Přirozeně to netrwalo dlouho co wydali swůj prwní wlastní singl."Army Life" bylo založeno na zpěwákowě dříwější zkušenosti s wojenskou disciplínou. Prawdiwost materiálu zazářila we swětě punku a singl stráwil dwacet pět týdnů w nezáwislých žebříčcích, w srpnu 1980 dosáhla šestého místa. Strana B obsahuje singl "Fuck a Mod", který je dodnes populární. Následující přišlo o tři měsíce později, názew byl přewzat wěčně rostoucí oddaností žiwotu a každý wěděl kde byli s Wattiem "My jsme The Exploited Barmy Army nešpiňte se s námi - Exploited … Barmy Army". Zwěsti o skupině se rychle rozšířili když Gary Bushell podpořil zwuk skupiny jejich wysokou úroweň skandálních odhalení. Třetí singl "Dogs of War" se wyšplhal až na druhé místo nezáwislých žebříčků. Debutowé album wydáno také w této době "Liwe On Stage" je wysoce ceněná nahráwka skupiny nažiwo z Edinburghu. Prwní studiowá nahráwka byla wydána na barewném winylu w kwětnu 1981 a je stále mnohými powažowána za druhé "Newer Mind The Bollocks". "Punks Not Dead" dosáhla dwacátého místa w Britském národním žebříčku a bylo zwoleno jako nejlepší nezáwislé album roku 1981. Album obsahuje mnoho žiwých nahráwek, ale také nowé skladby jako "Son Of a Copper" a "Sex and wiolence". Turné jako Apocalypse Punk tour ´81 s Anti Nowhere League, Discharge a Anti Pasti znamenalo wíce senzací a následující singl "Dead Cities" se probojowal do TOP 30 se 150000 prodanými kopiemi a znamenal zásah do žebříčků popu. The Exploited se stala jedinou skupinou kterou BBC nechala objewit we swé prestižní show, ale kdokoliw kdo obětowal wideo pásek se jen mohl smát smutné New Romantics w publiku, které se snaží pogowat se swětle obarwenými skotskými šílenci. Pod zraky médií wydali další singly "Don´t Let Them Grind You Down" nahráno s Anti Pasti, "Computers Don´t Blunder" a druhé album "Troops Of Tomorrow". Skupina pak odjela na šestitýdenní turné po USA a Kanadě. Po jejich náwratu do Anglie prošla punkowá scéna welkými změnami, ale žádnými k lepšímu. Skupina byla kontaktowána wydawatelskou firmou Pax, a podepsali spolu roční smlouwu. To už bylo moc na Johna Duncan, a tak se rozhodl opustit skupinu. (pak hrál we skupinách Gin Goblins a Blood Uncles) Posléze wydali singl "Riwal Leaders" a studiowé album "Let's Start a War" a wrátili se zpět ke hraní w malých klubech a hospodách, daleko od jejich wyprodaných koncertů w Londýně. Skandálu se newyhnulo ani wydání nowého alba, kde se poprwé objewilo nowé logo skupiny, nyní tak slawná lebka, která byla použita bez zaplacení jakýchkoliw poplatků americkému twůrci.Další studiowé album "Horror Epics" pokračuje we Wattieho posedlostí nukleárním holocaustem. Bylo wydáno firmou Konexion Records w roce 1985. Nejwýraznejší skladbou, která útočí na celý politický systém a speciálně na předsedkyni wlády Maggie Thatcherowou se nazíwá jednoduše "Maggie". Pak wyšla i zpožděná žiwá nahráwka "Liwe at the Whitehouse" nahraná w roce 1985 na jejich turné po Americe.Polepšení justicí wydala kapela swůj prwní 12" singl "Jesus is Dead", který obsahowal pouze čtyři stopy wčetně "Politicans", kde Wattie telefonuje prezidentowi Spojených států.The Exploited pokračowali s wydáwáním špikowých alb, ale w roce 1987 skupina začíná hrát wíce směrem k Hardcore/Grindcore. Tato změna se naplno projewila w jejich dalším albu "Death Before Dishonour" wydaném w roce 1987. W roce 1988 byl wydán další 12" singl "War Now" a w roce 1990 album "The Massacre" se již naplno přiblížilo k Heawy Metalu. Jejich poslední album "Beat the Bastards" z roku 1996 tento dojem ještě umocnil.
DISKOGRAFIE:
  • Fuck The System
  • Beat The Bastards
  • 1990 The Massacre
  • 1987 Death Before Dishonour
  • 1985 Horror Epics
  • 1983 Let's start a war ... said Maggie one day
  • 1982 Troops Of Tomorrow
  • 1981 Punk's Not Dead
  • 2004 Twenty five years of anarchy and chaos
  • Best Of Exploited - Totally Exploited
  • Punk Singles & Rarities 1980-1983
  • Apocalypse '77
  • Don't Forget The Chaos
  • Totally Exploited
  • Live in Japan
  • Live Lewd Lust
  • Live at the Whitehouse
  • On Stage
  • Jesus is Dead
  • Dogs Of War

Rancid

2. června 2007 v 14:01 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Tim Armstrong (kytara, zpěv)
  • Matt Freeman (baskytara, zpěv)
  • Lars Fredriksen (kytara, zpěv)
  • Brett Reed (bubny)
HISTORIE KAPELY:
Zakládající členowé RANCID - Tim Armstrong a Matt Freeman - už na střední škole cítili že jediná cesta, jak wyjadřowat swoje názory je hudba. W roce 1987 tedy zakládají swůj prwní band OPERATION IWY. O dwa roky déle se rozpadají a oba chlapci jsou wlastními cestami. Tim se dostáwá do koloběhu alkoholu a drog. Díky Mattowi se wyswobozuje a w roce 1991 wznikají RANCID. na post bubeníka Matt oslowuje swého spolubydlícího ze squatu a kapela se pouští do punkowého řádění. za dwa měsíce přichází prwní nabídka. W roce 1993 wydáwají RANCID swé prwní album "Rancid". W mezičase hledá kapela druhého kytaristu. Prwním adeptem je Billie Joe Armstrong z GREEN DAY, s kapelou odehráwá jeden koncert a wrací se ke GREEN DAY. Další wolbou je Lars Frederiksen, dříwější člen legendárních U.K. SUBS. Lars wšak nechce opustit swou kapelu SLIP, ta se ale po odchodu bubeníka rozpadá, a tak Lars prechází k RANCID. "Děcka chtějí swé GREEN DAY, swé OFFSPRING, swé RANCID, tak jim přece nějaký ten shit uklohníme a bude sranda."
DISKOGRAFIE:
  • Rancid
  • Let's go
  • ...And Out Come the Wolves
  • Life Won't Wait
  • Rancid
  • Indestructible

Tři sestry

2. června 2007 v 13:05 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Lou Fanánek Hagen - zpěv
  • Tomáš Doležal (ing. Magor) - kapelník, basa
  • Petr Lukeš (Bubenec, Franta Vrána) - bicí
  • Ronald Seitl (Kapitán Korkorán, Pekelná ruka) - kytara
  • Veronika Jarmila (Supice) - harmonika
  • Zdeněk Petr - druhá kytara
  • Franta Kacafírek - housle
  • Jaroušek - dechová sekce
HISTORIE KAPELY:
Dle dochovaných historických pramenů (jako je třeba oficiální web Tří Sester) byla skupina založena na jaře 1985 během jedné pitky. Původní sestava vypadá takto: Ing. Tomáš Doležal (přezdívaný jako ing. Magor), Hadr, Skiol Podraga (přezdívaný jako Sup) a Petr Dachau (přezdívaný jako Jírovec). Koncertní premiéru mají na hollywoodském večírku k Magorovým dvacetinám hned v červnu 1985. Na konci prázdnin vstupují do souboru hned tři zpěváci (zase během jedné pitky) - Bombur, Síma a Fanánek. Následuje několik bezúspěšných vystoupení na soutěžích ZUČ a SSM ve strahovských klubech. V září 1987 se koná famózní chmelové turné, jemuž předcházela čistka mezi zpěváky, jíž odolal pouze Fanánek. Do kapely přichází kytarista Nikotin. Po této změně se konají další klubová vystoupení a výrazný úspěch skupiny přichází v roce 1988 na Rockfestu. V letech 1988-1989 nastupují do základní vojenské služby Sup, Magor a Hadr.V létě 1990 se účastnili albové kompilace Punk'n OI. V listopadu 1990 vychází první dlouhohrající album "Na Kovárně, to je nářez", které dostalo cenu Melodie za "Objev roku". Od založení kapely bylo vydáno celkem třináct alb (včetně kompilace či výběru rarit) s obměnami na postech kytaristů a akordeonistů (resp. akordeonistek).Oficiálním znakem skupiny je tzv. trojkunda se zkříženými hnáty (VIZ. HORNÍ OBRÁZEK NA ZAČÁTKU ČLÁNKU). Možná i to je důvodem, proč se skupina příliš neumisťuje v pravidelné anketě Český Slavík, kde hlasují především důchodci. V posledních letech osciluje mezi 20. a 35. místem.
DISKOGRAFIE:
  • Na eXX
  • Lihová škola umění, aneb válka s loky
  • Do Evropy nechceme
  • Hlavně že je večírek - 15 let Souboru kreténů
  • 15 let jsem Na Kovárně na plech (cd 1)
  • 15 let jsem Na Kovárně na plech (cd 2)
  • Soubor kreténů
  • Průša se vrací + 3x bonus
  • Zlatí hoši
  • Hudba z marsu
  • Rarity
  • Stará Kovárna, aneb konec punku v Čechách
  • Ahoj kluci
  • Švédská trojka
  • 25:01
  • Hagen Baden
  • Alkáč je největší kocour, aneb několik písní o lásce
  • Na Kovárně to je nářez