Brajgl

31. května 2007 v 17:03 | Petraa
ČLENOWÉ KAPELY:
  • Johny Mistr - zpěv
  • Jerry - basa
  • Kája - kytara
  • Kosimír - bicí
HISTORIE KAPELY:
To takhle jednou přišel Kosimir na zkoušku, tenkrát ještě hrající, skupiny 'Serekrev',aby si je jednak poslechl a také, aby si mohl zahrát na bicí, páč už na ně dlouho nehrál. Naposled snad na nějakym koncertě, to když ještě hrál se ' Swinger Clubem'. Dalším, podstatným důvodem bylo, zjistit, jak umí hrát na kytaru Kája (tehdy kytarista kapely S...). Kosimir sháněl lidi pro svou novou kapelu, kterou chtěl založit, neboť měl spoustu času, spoustu nápadů a absťák po hraní. Káju znal z dřívějška, stejně jako i zbytek Serekreve. Když Kosimir zjistil, že Kája se od posledně na kytaru dost zlepšil, zeptal se ho, jestli by do toho jako teda šel. Kája souhlasil. Tak se zrodil zárodek Brajglu a bylo tomu na podzim roku 2002. Hoši zkoušeli stále ve zkušebně Serekreve, kde Kosimir časem nahradil, za radostného souhlasu všech, staré bubny Johnyho Mistra (bubeník kapely) svými, sice taky již staršími, za to ale kvalitními. Asi na čtvrté zkoušce se pánové Kosimír a Kája shodli, že by to chtělo i nějakého basáka a zpěváka. 'Co takhle Johny?' otázal se Kája, myslíc tím již zmiňovaného Johnyho Mistra.'No tak zatím ho vezmem, než najdeme někoho lepšího, aby sme slyšely, jak to s tim zpěvem zní.' odvětil Kosimir.A stalo se, že jsem se na zkoušce Brajglu, objevil Já, Johny Mistr. Nesměle jsem se prokousával svou novou rolí. Nenechal jsem se odradit počátečními nezdary a postupně se začal osmělovat. Po několika společných zkouškách, poznal ve mně Kosimir vrozený talent a na nějakého nového zpěváka už si ani nevzpomněl. Brajgl se tedy rozrostl, ale všichni tři jsme cítili, že nám stále chybí basák. To se dlouhou dobu zdál být neřešitelný problém, až jednou přivedl Kosimir na zkoušku kluka, co mu řikají Guláš. Nemastnej, neslanej, ikdyž na basu celkem uměl. Byla tu však jedna překážka. Nebyl z Ústí. Vydržel asi jen dvě zkoušky. A pak zase nic. První velká rána přišla pro Brajgl na konci prvního měsíce roku 2003, přesněji 26.1. Baskytarista skupiny Serekrev, kterému patřila zkušebna, ve které zkoušel i Brajgl,oznámil, že končí, a abychom si odnesli své věci nejpozději do konce února, kdy jsme pořádali a účastnili se našeho prvního koncertu (stále ještě bez basy). Prioritou se tedy stalo hledání nové zkušebny. Tu jsme si nakonec sehnali v prostorách jedné bývalé továrny a opět jsme mohli hledat basáka, jehož přítomnost se pro nás stala nutností. Po úspěšném prvním koncertě, kdy sme sice asi nijak moc bez basy neuspěli, zato sme, ale vhodně zvolili kapely, takže se to povedlo - bylo hodně lidí sme se teda začali poohlížet po tvrdiči muziky. V dubnu sme měli s Tryskáčema hrát v Těžký pohodě, ale majitel si tam nepřál žádný pankáče. A tak sme se podruhý před publikem ocitli až 11.4. na nemademafestu. V Metru to bylo a Kosimír se neustále pral s takovym malym klukem vod Tryskáčů. Přesněji řečeno jejich kytaristou. Kluk malej a takovej prostě kluk. Nicméně netrvalo dlouho, a objevil se na zkoušce. Ani si už tak nějak nepamatuju, jak se tam vyloup, ale prostě ho tam jednou Kosimir přived, jako že to je náš novej basák. Řikal sem si, no tak jo proč ne. Konec konců, na kytaru umí dobře, a basa už nejní od kytary tak daleko. První zkoušky byl Skejty Míra Klíra Vondráček Velbloud Žahour Feťák poněkud nervósní. Navíc se na nás na všechny, podotýkám že zbytečně, díval s respektem. Pamatuju si, jak se furt omlouval, když něco zkazil. Naštěstí už ho to časem přešlo. Přicházel tomu postupně na chuť a stával se pomaličku oporou a hlavní pilířem naší muziky. Navíc začal i chodit do hospody s náma a tak se postupně dostával tam, kde sme ho chtěli mít. Stal se prostě Brajglákem a zkompletoval tak naší bandičku s názvem Brajgl. V květnu sme v Ultimě už hráli s Mírou. Byla to pohodička. Sice s náma nehrál všechny písně, ale svým výkonem nadchnul. A myslim si že nejen nás. Navíc si pomalu začal získávat ženskou část obecenstva. Ikdyž třeba tu mladší, co by za to jiný dali. Třeba já například. Čas rychle kvapil a nám to začalo už celkem klapat. Začali si nás už lidi celkem pamatovat, dejme tomu, alespoň nepatrně. Přišlo léto a s ním druhý, námi pořádaný koncert, opět v Axlu. Jedna z posledních akcí tam. Bylo to zadarmiko a lidí celkem narváno. Spousta přišla i na nás. Bylo to fakt pohoda, ikdyž se tam něco rozbilo a něco se tam i ztratilo snad, nebo co. Ale jinak fakt podařený. Všichni sme se překonávali a vryli se celkem už do podvědomí. Hvězdy byly NoSympathy. Hřebík je prostě satan a pan muzikant. Potom se dlouho jenom zkoušelo, a přišlo velký stěhování z jedný části továrny do druhý, protože se to jak hrajem nahlas nelíbilo majiteli. Naštěstí to bylo jen asi padesát metrů a navíc sme mohli použít výtah a taky vozík. Sfoukli sme to asi tak za dvě hodiny. Trochu sme se sice zapotili, ale co. Stěhovat zkušebnu sme si už celkem zvikli. Určitě to nebude naposledy. Začali prázdniny, a všichni si je, až na mě užívali, protože já jedinej chodil makat. Zkoušelo se tak 3x tejdně a šlo to celkem znát. 26. 7. sme byli pozváni na koncert do Chotěšova, kterej pořádal Saly. První náš koncert mimo Aussig hnusnej. Jeli sme vlakem, teda ne všichni. Koncert se povedl, lidi nás chválili, ikdyž se to vždycky řiká, jako že sme dobrý a tak, no a pak se spalo na hřišti. Bylo to dobrý, ale co až píjde zima. Vyvstal další problém a to sice auto. Prostě potřebujem auto, aby to bylo uplně v cajku. Na konci prázdnin sme se taky zúčastnili našeho prvníh ofesťáku a to sice Libochovickýho Fest for rock pigs, Kde sem se ocitli tak trochu náhodou, neb sme zaskakovali za nějakou jinou kapelu na poslední chvíli nepřijevší. Zde jsme se do podvědomí lidí zapsali jako veselá parta alkoholiků a úchyláků, co to trochu umějí na nástroje a tak opět jedinej problém bylo auto. Po dvouměsíční odmlce sme se potom dostali nějakym záhadným způsobem, snad díky martíčkovi na koncert do Kralup, kde sme sice opět hráli první, ale bylo to tam bezva a pořadateli sme se zalíbili natolik, že na nás bude myslet při pořádání nějakýho dalšího koncertu. To byla paráda. Zahráli sme si s vinikajícími Ilegallity a vůbec to bylo bezva. V listopadu roku 2003 sme se chystali pilně na nahrávání naší první platně, které se mělo konat koncem měsíce v Aviku, kteréžto nám zařídil Martíček. Také nás čekali dva koncerty s Iné Kafé a vůbec to měl být plodný měsíc. Bohužel se na nás přilepila smůla. Z koncertů s Iné zbyl jen jeden, z kterého zbyla jen jaksi podivná pachuť v ústech z chování kapely Eternal Fire a nahrávání se nekonalo, protože den před odjezdem, kdy už sme měli vše zbaleno a opravdu už se chystali psichycky i tělesně, se mistru zvukaři porouchal aparát a tak sme nejeli nikam. Týden na to, byl zrušen i další náš koncert v Metru, jelikož majitel Metra se někam vypařil. Navíc sme se tento měsíc dozvěděli, že se budem muset opět stěhovat. Semklo nás to krapet, ikdyž byly zde i tendence vše zabalit. Všechno zlý je ale k něčemu dobrý. Naše písně sme měli nadrcený jako nikdy předtím, ale nikoli tak, aby z toho bylo kvalitní CD, což sme si uvědomili až o něco později, samozřejmě. V prosinci sme se opět dostali na koncert v Kralupech, ovšem tentokrát jsme byly kapelou, která se sem vůbec nehodila. Naštěstí sme se dobře napili a hlavně sme se tam dostali autem, a sice Kosimirovo Mercedesem, kteréžto auto bylo pro 5 a na zpátek dokonce pro šest lidí celkem pohodlné. Druhý koncert nás čekal přesně na přelomu roků 2003/2004 a sice na silvestrovské párty v Metru, kde se sešlo docela dost lidí a bylo to dobrý. Kvalitní zakončení Starého roku. Do toho nového jsme vkročili koncertem v Liberci, kde jsme se potkali s Jaksi Taksi, kteří hrajou fakt mega a taky ty lidi tam byly v pohodě jak pes...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni...

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama