na Blog.cz

To takhle jednou přišel Kosimir na zkoušku, tenkrát ještě hrající, skupiny 'Serekrev',aby si je jednak poslechl a také, aby si mohl zahrát na bicí, páč už na ně dlouho nehrál. Naposled snad na nějakym koncertě, to když ještě hrál se ' Swinger Clubem'. Dalším, podstatným důvodem bylo, zjistit, jak umí hrát na kytaru Kája (tehdy kytarista kapely S...). Kosimir sháněl lidi pro svou novou kapelu, kterou chtěl založit, neboť měl spoustu času, spoustu nápadů a absťák po hraní. Káju znal z dřívějška, stejně jako i zbytek Serekreve. Když Kosimir zjistil, že Kája se od posledně na kytaru dost zlepšil, zeptal se ho, jestli by do toho jako teda šel. Kája souhlasil. Tak se zrodil zárodek Brajglu a bylo tomu na podzim roku 2002. Hoši zkoušeli stále ve zkušebně Serekreve, kde Kosimir časem nahradil, za radostného souhlasu všech, staré bubny Johnyho Mistra (bubeník kapely) svými, sice taky již staršími, za to ale kvalitními. Asi na čtvrté zkoušce se pánové Kosimír a Kája shodli, že by to chtělo i nějakého basáka a zpěváka. 'Co takhle Johny?' otázal se Kája, myslíc tím již zmiňovaného Johnyho Mistra.'No tak zatím ho vezmem, než najdeme někoho lepšího, aby sme slyšely, jak to s tim zpěvem zní.' odvětil Kosimir.A stalo se, že jsem se na zkoušce Brajglu, objevil Já, Johny Mistr. Nesměle jsem se prokousával svou novou rolí. Nenechal jsem se odradit počátečními nezdary a postupně se začal osmělovat. Po několika společných zkouškách, poznal ve mně Kosimir vrozený talent a na nějakého nového zpěváka už si ani nevzpomněl. Brajgl se tedy rozrostl, ale všichni tři jsme cítili, že nám stále chybí basák. To se dlouhou dobu zdál být neřešitelný problém, až jednou přivedl Kosimir na zkoušku kluka, co mu řikají Guláš. Nemastnej, neslanej, ikdyž na basu celkem uměl. Byla tu však jedna překážka. Nebyl z Ústí. Vydržel asi jen dvě zkoušky. A pak zase nic. První velká rána přišla pro Brajgl na konci prvního měsíce roku 2003, přesněji 26.1. Baskytarista skupiny Serekrev, kterému patřila zkušebna, ve které zkoušel i Brajgl,oznámil, že končí, a abychom si odnesli své věci nejpozději do konce února, kdy jsme pořádali a účastnili se našeho prvního koncertu (stále ještě bez basy). Prioritou se tedy stalo hledání nové zkušebny. Tu jsme si nakonec sehnali v prostorách jedné bývalé továrny a opět jsme mohli hledat basáka, jehož přítomnost se pro nás stala nutností. Po úspěšném prvním koncertě, kdy sme sice asi nijak moc bez basy neuspěli, zato sme, ale vhodně zvolili kapely, takže se to povedlo - bylo hodně lidí sme se teda začali poohlížet po tvrdiči muziky. V dubnu sme měli s Tryskáčema hrát v Těžký pohodě, ale majitel si tam nepřál žádný pankáče. A tak sme se podruhý před publikem ocitli až 11.4. na nemademafestu. V Metru to bylo a Kosimír se neustále pral s takovym malym klukem vod Tryskáčů. Přesněji řečeno jejich kytaristou. Kluk malej a takovej prostě kluk. Nicméně netrvalo dlouho, a objevil se na zkoušce. Ani si už tak nějak nepamatuju, jak se tam vyloup, ale prostě ho tam jednou Kosimir přived, jako že to je náš novej basák. Řikal sem si, no tak jo proč ne. Konec konců, na kytaru umí dobře, a basa už nejní od kytary tak daleko. První zkoušky byl Skejty Míra Klíra Vondráček Velbloud Žahour Feťák poněkud nervósní. Navíc se na nás na všechny, podotýkám že zbytečně, díval s respektem. Pamatuju si, jak se furt omlouval, když něco zkazil. Naštěstí už ho to časem přešlo. Přicházel tomu postupně na chuť a stával se pomaličku oporou a hlavní pilířem naší muziky. Navíc začal i chodit do hospody s náma a tak se postupně dostával tam, kde sme ho chtěli mít. Stal se prostě Brajglákem a zkompletoval tak naší bandičku s názvem Brajgl. V květnu sme v Ultimě už hráli s Mírou. Byla to pohodička. Sice s náma nehrál všechny písně, ale svým výkonem nadchnul. A myslim si že nejen nás. Navíc si pomalu začal získávat ženskou část obecenstva. Ikdyž třeba tu mladší, co by za to jiný dali. Třeba já například. Čas rychle kvapil a nám to začalo už celkem klapat. Začali si nás už lidi celkem pamatovat, dejme tomu, alespoň nepatrně. Přišlo léto a s ním druhý, námi pořádaný koncert, opět v Axlu. Jedna z posledních akcí tam. Bylo to zadarmiko a lidí celkem narváno. Spousta přišla i na nás. Bylo to fakt pohoda, ikdyž se tam něco rozbilo a něco se tam i ztratilo snad, nebo co. Ale jinak fakt podařený. Všichni sme se překonávali a vryli se celkem už do podvědomí. Hvězdy byly NoSympathy. Hřebík je prostě satan a pan muzikant. Potom se dlouho jenom zkoušelo, a přišlo velký stěhování z jedný části továrny do druhý, protože se to jak hrajem nahlas nelíbilo majiteli. Naštěstí to bylo jen asi padesát metrů a navíc sme mohli použít výtah a taky vozík. Sfoukli sme to asi tak za dvě hodiny. Trochu sme se sice zapotili, ale co. Stěhovat zkušebnu sme si už celkem zvikli. Určitě to nebude naposledy. Začali prázdniny, a všichni si je, až na mě užívali, protože já jedinej chodil makat. Zkoušelo se tak 3x tejdně a šlo to celkem znát. 26. 7. sme byli pozváni na koncert do Chotěšova, kterej pořádal Saly. První náš koncert mimo Aussig hnusnej. Jeli sme vlakem, teda ne všichni. Koncert se povedl, lidi nás chválili, ikdyž se to vždycky řiká, jako že sme dobrý a tak, no a pak se spalo na hřišti. Bylo to dobrý, ale co až píjde zima. Vyvstal další problém a to sice auto. Prostě potřebujem auto, aby to bylo uplně v cajku. Na konci prázdnin sme se taky zúčastnili našeho prvníh ofesťáku a to sice Libochovickýho Fest for rock pigs, Kde sem se ocitli tak trochu náhodou, neb sme zaskakovali za nějakou jinou kapelu na poslední chvíli nepřijevší. Zde jsme se do podvědomí lidí zapsali jako veselá parta alkoholiků a úchyláků, co to trochu umějí na nástroje a tak opět jedinej problém bylo auto. Po dvouměsíční odmlce sme se potom dostali nějakym záhadným způsobem, snad díky martíčkovi na koncert do Kralup, kde sme sice opět hráli první, ale bylo to tam bezva a pořadateli sme se zalíbili natolik, že na nás bude myslet při pořádání nějakýho dalšího koncertu. To byla paráda. Zahráli sme si s vinikajícími Ilegallity a vůbec to bylo bezva. V listopadu roku 2003 sme se chystali pilně na nahrávání naší první platně, které se mělo konat koncem měsíce v Aviku, kteréžto nám zařídil Martíček. Také nás čekali dva koncerty s Iné Kafé a vůbec to měl být plodný měsíc. Bohužel se na nás přilepila smůla. Z koncertů s Iné zbyl jen jeden, z kterého zbyla jen jaksi podivná pachuť v ústech z chování kapely Eternal Fire a nahrávání se nekonalo, protože den před odjezdem, kdy už sme měli vše zbaleno a opravdu už se chystali psichycky i tělesně, se mistru zvukaři porouchal aparát a tak sme nejeli nikam. Týden na to, byl zrušen i další náš koncert v Metru, jelikož majitel Metra se někam vypařil. Navíc sme se tento měsíc dozvěděli, že se budem muset opět stěhovat. Semklo nás to krapet, ikdyž byly zde i tendence vše zabalit. Všechno zlý je ale k něčemu dobrý. Naše písně sme měli nadrcený jako nikdy předtím, ale nikoli tak, aby z toho bylo kvalitní CD, což sme si uvědomili až o něco později, samozřejmě. V prosinci sme se opět dostali na koncert v Kralupech, ovšem tentokrát jsme byly kapelou, která se sem vůbec nehodila. Naštěstí sme se dobře napili a hlavně sme se tam dostali autem, a sice Kosimirovo Mercedesem, kteréžto auto bylo pro 5 a na zpátek dokonce pro šest lidí celkem pohodlné. Druhý koncert nás čekal přesně na přelomu roků 2003/2004 a sice na silvestrovské párty v Metru, kde se sešlo docela dost lidí a bylo to dobrý. Kvalitní zakončení Starého roku. Do toho nového jsme vkročili koncertem v Liberci, kde jsme se potkali s Jaksi Taksi, kteří hrajou fakt mega a taky ty lidi tam byly v pohodě jak pes...

Vznik Destroyself se datuje na rok 1993 až 1994. Z původní sestavy zůstává do dnešních dnů pouze kytarista a zakládající člen Michal Tomášek. V roce 1995 dosedá na post bubeníka Josef Pepíno Štrůdl a dělá tak tlustou čáru za předchozím působením jeho kolegy Jirky Číže. Rok poté vychází žlutá kazeta "Destroy my self", která je vůbec první nahrávkou této nové formace. Tomáš Wilík Kotvald je v té době nejen frontmanem kapely, ale také mladým, perspektivním a oblíbeným krotitelem skateboardu. Díky tomu se kapela začne kromě punkových akcí účastnit také koncertů na skejtových závodech. Za přispění těchto okolností si hudba, kterou chlapci produkují, vyslouží nálepku "skate-punk". Nicméně, v roce 98´ frontman Wilík kapelu nadobro opouští. Začátkem roku 99´ spatří světlo světa v pořadí druhé demo "Welcome to our world". Kapela i nadále koncertuje převážně na domácí klubové scéně a vystupuje po boku kapel více i méně známých. Dostáváme se tak do roku 2001. Koncem tohoto dramatického roku se ve studiu Macac v Ústí nad Labem po pěti dnech rodí debutové album "Kontrolujou". V témže roce se skladba "Úterý", pocházející z tohoto alba, objevuje na skate-snow videu "CZ vs US", které je z dílny DHC Production. S rokem 2002 přišly nabídky na koncerty, mnoho práce bylo s dokončením debutového CD "Kontrolujou", které nakonec vyšlo v červenci.Křest proběhl v havlíčkobrodském klubu Roxor, menší akce se uskutečnila na domácích prknech, v děčínském minilokále Barabüzna. Tam, bohužel, došlo i k prvním vážnějším rozepřím uvnitř kapely. V zimě 2002-3 se opět ozval David Horváth kvůli spolupráci na novém snowboardovém filmu "DHC - Cz. vs. USA", na kterém se hudebně podíleli ještě Wohnout, nebo Krucipüsk. Výsledkem bylo umístění našich dvou písní - Neregistrovaný rokenrol a Ice Té - jak na samotné video tak na přiložené CD. Jaro 2003 probíhá ve znamení příprav na rokenrolové EP s pracovním názvem "Galactic Punk Cowboys", ale osobní spory natolik ztěžují práci, že k vydání nedojde a Kamil v polovině června Destroyself dobrovolně opouští. V srpnu přichází nový basák - Lojza Bělota a kapela pokračuje tam, kde na jaře přestala - nácvikem rokenrolového EP. K natáčení došlo o Vánocích 2003, kdy se nahrály bicí, a v lednu 2004 se dotočil zbytek. EP dostalo název "Deštivá ulice" a pro Destroyself má jeden zásadní psychologický význam : jedná se o hmotný důkaz, že desku si dokážeme kvalitně obstarat svépomocí, bez placení drahých služeb. Skladba písniček, natáčení, počítačový mastering, grafická úprava a výroba - to vše dovedeme buď sami, nebo "with a little help of our friends". Jaro 2004 tudíž proběhlo ve znamení koncertů a horečných příprav na regulérní dlouhohrající CD, které jsme natočili ve dnech 23. července - 5. srpna. A bylo to opět svépomocí, hezky pěkně systémem DIY. Jenže ne už starou analogovou technikou, naše homestudio se během jara 2004 plně digitalizovalo a na kvalitě zvuku je to k naší radosti hodně znát. Podzim a zimu 2005 jsme proválčili hnedle na třech "frontách" - koncertováním, mixáží a výrobou desky (oficiálně vyšla 12. března 2005 opět u Cecek records) a v neposlední řadě také zkoušením nových písniček. No, i když nových…. Jsou to kavry legendární kapely první půle devadesátých let - skupiny 4 Promile. Již nacvičené kousky průběžně zařazujeme do koncertních setů a musíme říci, že mají slušný ohlas. Ba, někteří pamětníci originálu za námi po koncertech chodí a děkují… Natáčení tributové desky s pracovním názvem "Destroyself hrají 4 Promile" se stane skutečností pravděpodobně opět v létě.

Ideologický vznik skupiny se datuje k 1. 1. 2000 pět minut po půlnoci. Na pódiu plzeňského hudebního klubu Divadlo Pod lampou před několika okamžiky dohrála kultovní punková skupina Požár mlýna a právě její tři členové, baskytarista Jirka "Frigo" Sýkora, bubeník Petr "Bejdžán" Bejlek a zpěvák Míra "Prasopes" Cisler, si na baru připíjí na nové tisíciletí a při této příležitosti zakládají, zatím pouze teoreticky, skupinu, která by podle představ zakládajících měla hrát ska. Pouze z lásky k této muzice, kterou tak pěkně všichni tři trpěli. Od představ k realizaci tohoto pošetilého nápadu utekl půlrok a na podzim roku 2000 začaly první nesmělé zkoušky tělesa, které o hraní na druhou dobu nemělo ani tušení. S o to větším nadšením se výše zmíněná trojice, doplněná o kytaristu Jirku Kyliše, tenorsaxofonistu Štěpána Slezáčka, pozounistu Michala Sloupa a klávesistu Honzu Mráze, pustila do sehrávání a studování několika převzatých písní, aby zjistila, jakže se to vlastně hraje. To, že cesta nebude dlážděna hlavami klasiků tohoto žánrů bylo jasné od počátku. Dalo se to vytušit z životního postoje Tleskačova zakladatelů a jisto bylo při prvních vlastních písních, které tematicky nepříliš zapadaly do jamajské škatule a navíc byly dosti podpořené neumětelstvím členů souboru. Všechno je ale překonatelné, stejně jako zkušební podmínky, ve kterých tyto písně vznikaly a zoufalý nedostatek muzikantů, kteří měli vyztužit páteř a přibarvit, zatím, dosti šedivý náčrt budoucího obrazu kapely. Záhy se k lopotě zúčastněných přidává altsaxofonista Pavel Halík a mladičká, teprve patnáctiletá, zpěvačka Olinka Konopíková, která se jen těžko srovnávala s mužskou přesilou a občasnýmy vulgarismy v textech obsažených. Po desetiměsíčních útrapách se vyčerpaným muzikantům narodilo přenošené dítě v podobě prvního koncertu. Kde jinde, než v Divadle Pod lampou pro 200 (!) občanů. Inu, nikterak se to dlouho dopředu netajilo a každý z členů má dost známých. Aspoň v tom je výhoda vícehlavých souborů.V létě se, konečně, kapela zakulacuje na deset perzón a přichází poslední posila, trumpetista Karel Kolesa. Začíná se koncertovat čím dál častěji, čím dále od rodné hroudy, úroveň hudebních výkonů prudce stoupá a převzatá tvorba je pouze drobnou ingrediencí. V zimě roku 2002 se loučí kytarista Jirka Kyliš a předává "žezlo" strakonické posile Vladimírovi Barešovi. V tomto složení je odehrán, pro kapelu, zásadní koncert na Litoměřickém kořenu v létě 2003, kde byl soubor lapen do sítí hudebního vydavatelství Black Point a pod jehož křídly na jaře 2004 vydává své debutové album "Ska z Česka". Název tohoto alba naprosto přesně vystihuje styl, který těleso produkuje.Po dokončení desky odchází od skupiny "právěvystudovaný" zubař a tenorsaxofonista Štěpán Slezáček, by se věnoval dentistickému řemeslu. Ovšem v kurzu jsou právě rovnátka a "rovnátkářů" jako šafránu. Snad je dílem osudu, že oboru se vyučuje právě v Plzni, a tak je možné, že kapela mezi sebou staronového člena brzy přivítá...

Tato bratislavská skupina má kořeny v kapele Parodox, která vznikla v lednu 1980. Peter Schredl "Koňýk" - zpěv, Jaro Lederleither "Leďo" - kytara, Rasťo Štiglic - basová kytara, Laco Vincze "Makký Pes" - bicí. Všichni bydleli v jednom paneláku, v jehož sklepě také zkoušeli. Ze začátku neuměli hrát a ani neměli žádné nástroje, pouze španělky a plechovky. Zkoušeli však každý druhý den a postupně si dokupují jakés takés nástroje a zesilovače. Začínali kopírováním punkových vzorů ze Západu: Clash, Sham 69, Stranglers, Ramones..., ale i zpunkováváním domácích hitů: Olympic, Kryl, Mládek... Začánají se rodit i první vlastní skladby, ale rozběh pozastavila Koňýkova vojna (říjen 1980 - 1982). Proto se první oficiální koncert konal až v březnu 1983 na obvodní přehlídce amatérských kapel. Hned získali cenu za nejlepší text, ale taky "nakládačku" do místních chuligánů - nepřátelů punku. V březnu 1983, po druhém koncertu, odchází Rasťo studovat a nahrazuje ho Miro Kolečáni "Koleso". S ním zahráli ještě devět vystoupení, hlavně na různých přehlídkách, objevily se i první zmínky v tisku. V dubnu 1984 odchází do Ex-Tipu Koleso. Makký Pes zanechává aktivní činnosti, a tak Koňýk a Leďo přibírají Petra Huriga "Oziho" - bicí (z Ex-Tipu), Sveťa Korbela - kytara, a potom i Braňa Alexa - basová kytara. Přestože repertoár Paradoxu zůstává, mění se název na Zónu A. V této nové sestavě poprvé hrají v červenci 1984 v Lamači, což bylo tehdy jediné místo, kde mohly punkové kapely hrát. V prosinci 1984 hráli před tisíci diváky svůj první velký koncert, jako předkapela Abraxasu. Na jaře 1985 s nimi televize udělala dvacetiminutový film "Zóna A" (rež. M. Hanzlíček), který však nikdy nebyl odvysílán, neboť nebyl "vhodný pro socialistickou mládež". V červnu 1985 hráli poprvé v Praze (Rokoska) a hned s velkým úspěchem. Tehdy se objevuje i první demo kazeta, i známé skladby jako "Je to zlé", "MHD" a snad jejich nejznámější skladba "Pivo".Díky silným protipunkovým opatřením je však kapele zakázáno po třináct měsíců účinkovat - byli, jako všechny punkové kapely, na černé listině. Byl jim znemožněn koncert v Polsku - odebráním pasů. V této atmosféře, která způsobila rozpady všech ostatních bratislavských kapel (Ex-Tip, Problém 5, Tlak...), vznikla druhá demo kazeta "Potopa". Ta je dost pochmurná a kromě titulní skladby obsahuje další hit "Kde je Josef Mengele?". Další koncert mají až v září 1986 pod tajným názvem Z. A. a je to opět velký úspěch. Tehdy se začíná v kulturních kruzích pomalu, ale jistě projevovat "perestrojka", a tak Zóna A může hrát v říjnu 1986 na přehlídce "Šanca 86" už pod svým pravým názvem. V dubnu 1987 účinkují na "Rockovém kolotoči". Tento rozlet nezastavuje ani policejní akce "Horský park", která proběhla v září 1987, kdy "veřejnou zkoušku Zóny A a jejich hostí" rozehnala VB a zadržela více jak třicet lidí v čele s Koňýkem, kterému jako hlavnímu organizátorovi hrozilo vězení. Jak na "Šancu", "Rockový kolotoč" tak i na "Čertovo kolo" z října 1987 skupinu dostali hlavní organizátoři bratislavských hudebních akcí Snopko a Maruščák, kteří skupině velmi pomohli. V únoru 1988 po hudebních neshodách odchází Sveťo (začátkem roku 1989 reaktivuje Ex-Tip), hudba kapely se zjednodušuje, zrychluje a stává se melodičtější. V tomto duchu se nese i třetí demo kazeta "Útok na špicu hitparády". Obsahuje spoustu úspěšných písniček: Pakáreň, Polka, Chceš si žiť po svojom, Keď sa všetci zjednotíme... V dubnu 1988 s tímto repertoárem sklidili velký úspěch na Rockfestu v Praze. Ve stejném měsíci nahrávají první skladbu pro film "Iba deň" (rež. K. Hečko). Po tom, co Koňýk vystoupí na koncertě v uniformě VB (květen 1988), jsou opět problémy s StB. V létě 1988 přichází jako host opravdový policajt, akordeonista Elvis. Přináší do kapely lidovější zvuk. V listopadu 1988 provokativní účast na "Mestskom kole polit. piesně", opilá kapela + mírně zdemolovaná aparatura. Ve stejném měsíci se účastní na přehlídce nejlepších slovenských kapel "Slovrock". Prosinec 1988 v nabité Lucerně při "Rockbilanci ´88, v březnu 1989 přichází manažer Bohuš Zolvík "Bobko". S tím souvisí zvýšený počet koncertů, i mimo Prahu a Bratislavu. Ve stejném měsíci kapela vyprodává PKO (1 600 lidí). Na "Rockfestu 89" mají ještě větší úspěch než před rokem. Současně se objevuje čtvrtá demo kazeta "Všetko je dnes O.K.?", která pokračuje ve směru a obsahuje další hity: Janko, Cigánsky problém, Nech žijeme! V létě 1989 kontroverzní vystoupení v Trianglu. Souběžně s tím natáčejí hodinový film "Nezmením sa!" (rež. P. Sedlák), ve kterém mají osm klipů, ten však jde ve stopách filmu prvního - do trezoru. Na obrazovky se dostal až po revoluci, začátkem roku 1990. Srpen 1989 úspěch na festivalu "Rockquell" v Praze. Stále častější jsou pochvalné zmínky v tisku. Opus chce vydat jejich singl, ale požaduje úpravu textu a na to kapela nepřistupuje. Říjen 1989 znamená vyvrcholení prvního československého punkového festivalu "Punkeden". V prosinci 1989 benefiční koncerty ve prospěch OF (20 000 diváků) a VPN (opět v TV). V lednu 1990 opět koncert v Lucerně a zanedlouho na to po neshodách s Leďem odchází Braňo, který s sebou bere i Oziho. Chtějí popovější, jednodušší hudbu, a tak zakládají Slobotnou Európu, kde s nimi hraje i Sveťo. Zónu posiluje rytmická dvojice Ex-Tipu: Miro Mikuška "Miki" - basová kytara a Tibor Čech "Fešák" - bicí. S nimi kapela vyráží v únoru 1990 na své první turné po Moravě a Slovensku "Punk's not dead". V dubnu 1990 nahrávají pro Opus první oficiální studiové LP Potopa - základ tvoří skladby ze třetí a čtvrté demo kazety doplněné třemi staršími hity. Květen 1990 - úspěšné miniturné po Itálii. Červen 1990 účast na festivalu pro "stranu zelených" ve Vídni. Ve stejném měsíci nahrávají dvě skladby pro sampler Pantoru. Od roku 1991 hraje Zóna A s novým basákem Lumpem a bubeníkem Mikem, v kteréžto sestavě hraje skupina dodnes... Na kontě má ke dnešku čtyři demo kazety, čtyři oficiální studiové alba a jednu studiovou kompilaci, která obsahuje staré demo nahrávky z let 1988 - 1989.

Malomocnost prázdnoty je další legendou české punkové scény. Ale bohužel pomalu upadá v zapomnění. Sehnat o této kapele nějaké informace a alba, je téměř nemožné!! Skupina pocházela z Mostu,kde se roku 1995 zformovala. V současnosti skupina už neexistuje, ale přesto stihla vydat čtyři vydařená alba. Skupinu tvořili Pisky(bicí), Kouba(basa), Zvíře(kytara) a Filda(zpěv). V této sestavě vydávají svoje první album Zkurvená generace. Zanedlouho nahrazuje dosavadního basáka Peprník a přichází na svět již druhé album Pátek třináctýho. Po menší pauze zapříčiněné zraněním kytaristy vydává debutové album Přestaň věřit a stává se známou po celé České republice. Na jaře roku 1998 odchází Peprník a kapela se rozpadá. Ještě v roce 2003 absolvuje skupina tour po České republice, ovšem již bez bubeníka, a 12.9. hraje Malomocnost prázdnoty naposledy v Praze ve Vagónu. Jejich hudba je klasicky punková-jednuduchá, líbivá a nebojí se experimentovat(menší sóla,objevuje se i klasická kytara místo elektrické apod.). Zásadní postavení v jejich tvorbě měla basová kytara,která se odprostila z klasického doprovázení elektrické kytaru a dostává se tak do popředí. I jejich texty jsou opravdu dobré a hlavně jsou o něčem. Inspiraci nacházeli v punkových dogmatech jako je:nesouhlas s válkami(Maruška), s fašismem (Fuck šos), s utlačováním druhých,objevují se i písničky proti disku (Diskofilie). A proto je to také jedna z nejvyhledávanějších punkových skupin u nás.

Příběh kapely Kohout plaší smrt začal na střední škole v Mostě na začátku 90.let. Tam vzniká seskupení zvané Braun, kde figuroval mezi jinýma Krtek na basovou kytaru a Kafka, hrající na kytaru. Kapela hrála středně rychlej bigbeat s metalovými rify a v této podobě odehrála 4 koncerty. S odchodem ze střední se kapela rozpadla a zůstala jenom papírová dvacka jako část honoráře za vystoupení v Litvínově a možná někde amatérská videonahrávka z vystoupení z kapelou Sebastians propagující jejich demo "Sny o Marii." Po nastupu Kafky a Krtka v roce 93 na vejšku do Liberce tu byla snaha pořád hrát, ale až na občasné brnkání v jídelně menzy s libereckým nadšencem na bicí T. Drábkem (který si mimochodem škopky na každou zkoušku vozil v autě), se nic nedělo a nikde nevystoupilo. Akorát jsme se cejtili dobře, když jsme se tahali s aparátem po chodbě kolejí a holky na nás koukaly (doufám, že obdivně). Po odchodu z vejšky v roce 1994 jsme se 2 roky scházeli hodně sporadicky. Rok na vojně, kde vznikaly další základy na písničky a utvrzovací chlastačky při ojedinělejch návštěvách, nás držely v naději, že začnem po vojně zase hrát. Ještě jeden rok po vojně jsme byli každém jinde, ale už vznikaly konkrétnější podoby věcí nahraných potom na 1.demu "Mějme se rádi." Na podzim roku 1996 jsme se opět sešli v Liberci. Jelikož jsme se pohybovali hodně na harcovských kolejích (měli jsme tam hodně známých), konkrétně hospoda "U Váchy" (v tý době ještě "papírák"), podařilo se nám ukecat M. Woideho, multiinstrumentalistu, boxera a člověka, kterého máloco a málokdo vyvede z míry, ať nám začne bubnovat. Hrál rychle, živelně a nahlas a tak jednoho dne v garáži za Libercem vznikla kapela Kohout plaší smrt. Ostatně název vymyslel již zmíněný Woiďák. Jedná se název básnické sbírky od F.Halase, ale ideově to s naší tvorbou nemá moc společnýho i když stejně jako Halas v týhle sbírce, válku neschvalujem. Hlavně se snažíme psát o všem, co nás kde potkalo, nakopnulo, praštilo, nadchlo atd. První koncerty ve složení Kafka-kytara,zpěv; Kohy-bas.kytara,zpěv; Woiďák-bicí se udály v průběhu roku 1997-98, ale moc jich nebylo - asi tak 7. V říjnu 97 jsme přibrali věčně zasněného kytaristu Jiřího Šulce. Měl drahý bombo i kytaru a hlavně dobře hrál, tak jsme se po čase rozhodli natočit demo. Volba padla na havlíčkobrodské studio Megasound. Jeden zběsilej a vysilující víkend a demo "Mějme se rádi" bylo na světě. S jeho distribucí nám hodně pomohlo tehdy ještě sdružení "Cabaret Voltaire" dnes "ACV". Hlavně šlo o vydávání kompilaček z koncertů, který na nás upozornily, že vůbec existujem. Na začátku roku 1998 hrajeme poslední koncert s Jirkou Šulcem. Důstojné rozloučení proběhlo už při samotným hraní, kdy se na sebe snažil Jirka upoutat pozornost hrou na kytaru podladěnou komplet o půltón, jelikož na začátku přehlídnul světýlka na ladičce.. Pak odjel studovat do Němec a my hledali náhradu. Dostali jsme typ na Miloše Otevřela. Uměl dobře hrát a chlastat, byla s ním sranda a tak nic nebránilo tomu, ho přijmout. To se stalo v květnu 1998. V červnu nám pro změnu oznámil Woiďák, že už ho naše muzika nenaplňuje a tak odchází. No nádhera, opět musíme shánět někoho dalšího. Shodou okolností nám to oznámil "U Váchy", kde vedle mě seděl, tehdy ještě vlasatý Pavel Urban. Přidal se do řeči a nabídnul se, že by to s náma zkusil. Měl výbornou sestavu Pearl, kterou si hned do garáže přestěhoval a mohli jsme začít zkoušet (kolikrát ještě..). Od začátku roku 1999 jsme už koncertovali ve složení Kafka-kytara,zpěv; Kohy-bas.kytara,zpěv; Miloš-kytara; Pája-bicí. Na konci března jsme se rozhodli natočit opět nové demo. Schrastili jsme 10.000,- Kč a zavítali opět do Havlíčkova Brodu. Vzniklo 2.demo v pořadí s názvem "Nic víc, nic míň". Svým způsobem bylo lepší než 1.demo. Hlavně kvalitou zvuku a asi i technikou hry, ale cosi, co figurovalo na 1.demu se z něj vytratilo. Živelnost a to, co dělá i hroznou nahrávku zajímavou, tam prostě chybělo. Možná to bylo způsobený různorodostí muziky, co každej z nás poslouchal. Já byl zarytej do grunge muziky, Krtek poslouchal spíš metal aľa Death, Slayer (kdeže ty doby jsou), Miloš blues a HC, trash bandy no a Pája pomalejší bigbeat aľa Olympic a pár alternativních skupinek. Z týhle snůšky nakonec vzniklo to, co vzniklo-utahanej metalovej bigbeat, navíc zahranej ne dost přesvědčivě. Nutno říct, že v tý době jsme z toho byli strašně nadšený a odjezdili jsme s tím za rok 1999 asi 14 koncertů. Nicméně někdy na začátku roku 2000 začíná distribuce dema "Nic víc, nic míň", ale s nevalným úspěchem. Rok 2000 byl taky ve znamení koncertů. Potřeba něco s muzikou udělat, nějak jí oživit, vyústila i v tak bizardní nápady, jako hraní převzatých věcí od Offspring, Judas Priest (z českoanglickým zpěvem), anebo přemlouvání zpěvačky orientující-se na Cellin Dion, aby nám zpívala. Za rok 2000 se odehrálo ubohých 7 koncertů. V únoru došlo k dost nepříjemný věci. Při odjezdu z rokáče v Rumburku do nás při nakládání aparátu vrazil jeden vožralej blb a způsobil Pájovi a Kohymu těžký zranění, který nás na skoro 4 měsíce naprosto vyřadilo z hraní. Během týhle doby jsme ale měli možnost si dát spoustu věcí dohromady. Za 1.: Chce to zpěváka. Nutno přiznat, že ani jeden z nás na sólovej zpěv nemá. Proto se napsal inzerát. Někdy v březnu 2001 se nám ozval Matěj Mengler, že by to jako zkusil. Kazetu s demem jsem mu zanesl na infekční oddělení liberecký nemocnice, kde zrovna ležel s mononukleózou. Ani jsem ho neviděl, kazetu si ode mě vzala sestřička. Po pár dnech se ozval s kladnou odpovědí. Za 2.: Chce to změnit styl. To už mě trápilo několik měsíců předtím, ale vždycky se to nějak srovnalo příchodem Nového člena. Teď to začli cítit všichni. Tlak přicházel hlavně od Kohyho a mě a to směrem k návratu k rychlejší muzice ve znamení 1. dema. Asi to ale byla poslední kapka i pro ostatní členy, a tak Miloš odchází za prací do Prostějova, odkud pochází a my se chystáme s Kohym za velkou louži na dlouhý 4. měsíce. Matěj kupodivu neslevil během týhle doby v nadšení pro hraní a po našem příjezdu začínáme opět hrát. Je tu ale jedna věc. Během pobytu za louží jsme nasákli úplně jinou muzikou, než jsme hráli a náš stávající repertoár nám tudíž připadal jako vykopávka vhodná tak akorát zase k zahrabání. Během tý doby si ale vše srovnal v hlavě taky náš bubeník Pája a po odehrání zbytku koncertů na podzim 2001 nám naznačuje, že končí. Zůstáváme tři. Skončila se jedna etapa, za kterou jsme chtěli udělat tlustou čáru. Ze starýho repertoáru jsme si nechali tři věci "Ovečky", "Za zdí", "Skrze mne" a začli makat na novejch věcech. Po zkoušení x lidí a odehrání 1 koncertu v příznačně nazvaným chomutovským rokáči "Peklo" s bubeníkem Jirkou Cejnarem jsme našli bubenici Janu Zuzjakovou. Hned po první zkoušce bylo jasný, že to je náš člověk. Byla to velká změna oproti komornějšímu bubnování Páji. Zase ta živelnost, silnej záklaďák a nasraný údery na bubny. S muzikou, co jsme začli hrát, jsme zase mohli navštěvovat punkáčský akce, stejně jako za dob Woiďáka a prvního dema. Začli jsme hrát dost intenzivně - za rok 2002 jsme odehráli 47 koncertů. Pro představu - od roku 1997 do 2002 za 4 roky bylo odehráno 50 koncertů. V roce 2002 se nám naskytla možnost si zahrát na Králickým festivalu a taky na Keltský noci. Tam se nám mimochodem povedl dobrej debakl, díky nepřipravenosti na velký pódium a taky díky laxnímu přístupu zvukaři. Slyšeli jsme přesně to, co jsme slyšet nechtěli, a tak jsme podle toho i hráli. V tý době už není všechno tak ideální, jak se zprvu zdálo. V kapele jsou rozbroje a dusno. Dost náročný ježdění v osobáku s aparátem a občasný roztržky, kvůli třeba i nechtěnýmu nerespektování, že máme v kapele ženskou, navíc i složitá povaha bubenice byly příčinou, proč se s náma Zurja na podzim roku 2002 loučí. Nahrála s náma ještě zatím poslední demo "Samý nový věci" a odchází (nedávno zakoupila nový škopky a po matuře to chce znova rozjet, jsme na ní zvědaví a přejeme jí hodně úspěchů). Na demu nám s vokály pomohla svým sytým a hezky zabarveným hláskem Bára, zpěvačka z kapely "Perzeverace". Když srovnávám všechny dema , tohle se mi i přes chyby zdá nejlepší. Nahrávalo se už v Liberci a je nahrávaný v digitálním studiu "Althan". Moc jsme tomu nevěřili, ale potom, co jsme zjistili, jak můžem poměrně jednoduše odstraňovat chyby, který nasekáme, jsme tomu přišli na chuť. Takže demo je na světě a jsme zase jenom tři. Skvělý. Hledáme a hledáme, až přicházíme na nám již známého bubeníka Tomáše Vargu. Sice hraje ve dvou kapelách, ale jiná cesta než lanařit už není. Začátečníka nechcem, na profíka nemáme a dobrej střed už vždycky někde hraje. Nicméně dílo se daří a od ledna do března 2003 se zavíráme na nekonečný 3 měsíce do garáže a zkoušíme a zkoušíme až do zblbnutí. Tomáš se lepší a konečně 21.3. hrajeme 1. koncert v Děčíně. Koncert se povedl a z prodeje distra zmizly 2 naše CD. Tomáš s náma vydržel skoro dva a půl roku, během kterých jsme odehráli přes sto koncertů po celý republice. Antifest, Benátská noc, Valník ve Slaným, Koupák ve Strašicích, Magor fest, Keltská noc, Pod parou v Moravský Třebový, Punk Island u Bratislavy… Nahráli jsme naše první oficiální CD Kurnik šopa! ve studiu Ex Avik v Plzni který nám vydali kamarádi z ACV z Litvínova a Ines Records, vydavatelství, který dneska už zase neexistuje :-). Na něm nám zahostoval Filda ze Spínacího špendlíku (ex-Malomocnost prázdnoty) a Hedřich se Štěpánem z kapely Sex Deviants. Pak zase hrajem kde to jen jde a možná i díky týhle vytíženosti se koncem roku 2004 začíná projevovat únava jednotlivých členů, která vyústila v prosinci v odchod dlouholetýho a zakládajícího člena kapely Kafky (hlavně z rodinných důvodů) a v dubnu 2005 v odchod Varguse (založením byl víc než metalista, v současný době cvičí s kapelou Pikodeath, vagabund thrash metal). Na místo Kafky přichází Mára (ex-Bukvice), kterej musí dojíždět na zkoušky z Turnova a navíc ještě může jenom o víkendu, protože přes týden je na intru ve Štětí, za Varguse zaskočila staronová Zurja. Už při jejím příchodu jsme se domluvili že s námi bude maximálně do konce roku, jejími slovy to je přesně ta doba, kdy jí to snad bude ještě bavit. V květnu vyrážíme poprvé mimo republiku, když nepočítám bratrské Slovensko, do Polska do Katowic a Waršawy. Koncerty nám zařídili lidi z kapely Delindows, se kterýma se rozvíjí slušná spolupráce. V červnu odjíždíme na 17 koncertů do Francie a Španělska, místo Máry zaskakuje Pítrs z kapely Nepřijatý hovor, protože Mára nedostal propustku ze svého ústavu. Po návratu se Zurja zranila na ruce, díky čemuž vynecháváme pár koncertů, naštěstí na Antifest, Keltskou noc a Trutnov open air je už zdravá. Na Antifestu s náma poprvé hraje jako druhá kytara Honza Matzner. Na Valníku opět chybíme, protože Zurja chytla střevní chřipku. Začátkem září odehráváme Kurnik koncertowy Open air kterej pořádá Krtek, první ročník se až na asistenci policie v závěru vydařil, dorazilo 300 lidí.

Září 1996 - Tři spolužáci ze základky, Machy, Jirka a Rázi odjeli strávit víkend na chatu. Z nudy vzali do ruky různé nástroje a tak dlouho vyluzovali zvuky, až se rozhodli založit kapelu. Složení je víceméně jasné - Machy - kytara, Jirka - bubny, Rázi - basa.

Říjen 1997 - Zatím bezejmenná kapela ve stále stejné sestavě konečně nachází útočiště ve sklepení věrné školní budovy. Začíná fáze zkoušení. Rázi, unaven věčným zkoušením bez viditelného výsledku kapelu opouští. Jirka s Machym marně hledají basáka, nakonec podávají inzerát.

Březen 1998 - Po usilovném hledání a pár konkurzech se objevuje Tomáš, potloukající se po různých revivalech, hledající stálou kapelu. Začalo se zkoušet. Dva měsíce nebylo jisté, zdali spolu kluci vydrží hrát.

Květen 1998 - Přichází zásah shůry v podobě prvního koncertu. Není čas couvnout, a hlavně, první koncert v životě je jen jeden. Kluci se tedy zaberou do práce, nazkouší nějaké své věci, nějaké covery, zvolí první jméno, co je napadne "Nová ves" a koncert odehraje. Tato událost nabije členy energií a chutí do dalšího zkoušení. Konec roku 1998 probíhá v podstatě v podobě zkoušení, tvorby nových věcí, vzájemného seznamování a pár pořádných ožíraček. Jednou takhle na pivku vzniknul i název pro kapelu "Lesní Plody".17. 1. 1999 - První koncert "Lesních Plodů" v klubu Skanzen. Příjemná akce pro přátele, jejich přátele, a přátele jejich přátel. V takovém duchu se to v podstatě neslo i po celý zbytek roku. Dlužno podotknout, že povětšinou i ve stejném klubu.

Léto 1999 - Se natáčí u Jirky doma první, eponymní snímek "Lesní Plody". V zájmu veselé image vydává kapela kazetu v pěti různých barevných variacích, o nákladu cca 100 kusů. Křest je kde jinde, než ve Skanzenu.

Podzim 2000 - PO roce nahodilého hraní pro různé okruhy různých přátel a poctivého tvoření nových věci se kapela odebírá do Mladé Boleslavi natočit demo Fuj! Děda je mentál, (přesmyčka slova fundamental). Křest probíhá v dnes již neexistujícím klubu Depo. Zvláštností křtu je, že kapela nehraje ani jednu svou písničku, ale samé coververze. Jediné co kazí jinak úspěšný rok je vyhazov ze zkušebny a hledání jiného místa. To naštěstí netrvá dlouho.

Jaro 2001 - Po nepříjemné zkušenosti na jednom punkovém festu dochází kapela k rozhodnutí změnit styl (kterému se říká "studentský rock") a nechat se unést tam, kam je srdce táhne - do punkových vod. Spolu s tím přichází nevyhnutelná změna jména a tlustá čára za historií "Lesních Plodů". Ne snad pro zanevření na staré časy nebo známé, ale ze snahy začít "nanovo". Od této doby se datuje vznik Zpraku!

Podzim 2001 - Natočeno první demo Zpraku! "Kecy si nechte..." v jednom pražském studiu. Zvuk, nasranost a syrovost zaskočil i samotnou kapelu, nicméně ohlasy hudebních kritik vyznívají poměrně příznivě.

Jaro 2002 - Po vykradení a změně zkušebny se začíná opět hrát a pořádně zkoušet. Kapela se vrací na scénu, odehrává pár koncertů, dělá další pesničky.

Podzim 2002 - Po koncertě na Klamovce a v klubu Na dně s kapelou Mind The Gap vzniká spolupráce s Gerrym, který se nabídne k zastoupení funkce manažera Zpraku! Nejprve je to pro něj zábava na dlouhé zimní večery, později jde do sebe a bere situaci pevně do svých rukou.

Podzim 2003 - Gerry nezahálí, kapela má za sebou úspěšný koncertní rok, včetně účasti na některých velkých festivalech. Je čas udělat první oficiální desku Zpraku! Deska vzniká v renomovaném pražském studiu za velkých porodních bolestí. Kapela ustupuje od syrovosti předchozího dema a zvolna se přesouvá od punku k punkrocku s příměsí dalších stylů.

Zima 2003/2004 - Přichází další vyhazov ze zkušebny a hledání dalšího prostoru. Naštěstí díky dobrým lidem na scéně to netrvá dlouho. Kluci si uvědomují rozdíl mezi zvukem kapely na desce a naživo a poohlížejí se po dalším kytaristovi. Do kapely přichází kytarista Dawe (ex Twelve, Plus MInus). Nejenže obohatí zvuk kapely, ale i její lidskou stránku. Díky Gerrymu je i kde hrát, takže se situace kapely vyvíjí velice příznivá a nálada je optimistická.

08.05.2004 - Křest desky "Budoucnost chceš znát..." v klubu Rock Café.

Léto 2004 ve znamení letních festivalů.

Podzim 2004 - Šňůra s německými Mongrel a No Children z Mallorcy. Vysilující, ale veliká zkušenost.

Zima 2004 - Po 52 odehraných koncertech panuje trochu únava, a proto se kluci rozhodují pro jedno až dvou měsíční hrací prázdniny, aby nabrali sílu a energii do dalšího konání.

Jaro 2005 - Odpočatí kluci se vrací do koloběhu zkoušek a koncertů. Tvoří se, hraje se, prostě všechno probíhá tak, jak by si člověk představoval, že by mělo.

Léto 2005 - Tak jak to má být, kapela objížídí letní festivaly - Barvy Léta, Mighty Sound, Sázava, Trutnov, Valník...

Zima 2005 - Kapela ukončuje úspěšný koncertní rok 24.12. na "punkové půlnoční" spolu s PVK. Příjemný koncert v takřka rodinné sváteční atmosféře. Leden se nehraje, neboť Jirka úspěšně zakončuje svá vysokoškolská studia.

Jaro 2006 - Chce to novou desku. Připravuje se materiál, vymýšlí se, zkouší. Kapela chce nový počin natočit ještě v průběhu letoška, přejme tedy hodně invence a trpělivosti...

Skupina Sto zvířat vznikla v roce 1990 ze studentského rock'n'roll bandu Matěj Čech a představila se pražskému publiku na podzim dvojkoncertem v Malostranské besedě ve složení:

Kapela wznikla w roce 1988 prakticky w hospodě, we které zapíjela nudu, která prowázela celá osmdesátá léta. Z naléhawé potřeby sdělit swoje názory o prohnilosti totalitního režimu založili oswětlowači metalowé kapely skupinu ČERTŮF PUNK. Neuměli hrát na žádný nástroj, zkoušeli w dílně, hráli hlawně hodně nahlas, a tak ze sebe uwolňowali tlak doby. Sestawa wypadala takhle: Fifi -zpěw, Čabas - basa,Blondýn - kytara, bubeníka si půjčowali od jiných skupin. Uměli asi šest písniček a už wystupowali na koncertech, byl to chaos. O rok později jim byl, opět w hospodě, doporučen kytarista Ludwig. Blondýn to psychicky newydržel a odešel. A s ním i jejich zkušebna. Zkoušeli u Ludwiga w obejwáku, bez bubeníka. Situace se zlepšila, i když hraní na koncertech bylo poznamenáno tím, že půjčowaní bubeníci málokdy znali jakoukoliw písničku. Na inzerát potom přichází Samba. Začali fungowat jako normálni kapela, dokonce s wlastní zkušebnou. Wydáwají demokazetu BORDEL W BORDELU. Později, rozčarowaní z porewolučniho hyenismu album STEJNEJ BORDEL. Po dwou letech wycházi album nekompromisního brutal punku NO FUTURE. Další album wychází až po čtyřech letech, w nezměněné sestawě. FUCKING WORLD, s nejlepším zwukem a nejnašlapanějšim punkem, jaký kdy kapela mohla předwést.

Kapela vznikla v září 1988. Kapelu zakládali kytarista Petr Kuba, ten ale odešel ještě před vydáním alba "Jsme v hajzlu", Zdeněk Růžička původní basák potom kytarista a především zpěvák, basák Jíří Šebek a bubeník Vilda Reiner, který kapelu opustil po vydání desky "Jsme v hajzlu". Prvně hráli ve svojí zkušebně ze který je zrovna vyhazovali asi pro 40 lidí, v den kdy tam byli naposled a asi po dvou měsících zkoušení hráli v Liberci. Hudba i texty se opírají o tehdejší situaci v česku a jejich sympatie ke Clash a Dead Kennedys se odrážejí hlavně v jejich textech. Zpívaj o politice, v jejich písní je kritika a nadávky na vojnu.. Na jaře 1989 absolvovali byrokratický obvodní kolo Rockfestu.Tam museli předložit svoje texty na národním výboru, kde jim je proškrtali. Ikdyž skončili druhý, porota je vyřadila za údajnou úroveň textů na samý hranici únosnosti a dál nepostoupili. Kvůli tomuto vystoupení o nich jako o jediných, napsali holandští novináři článek, který měl název Terror-punk. V roce 1990 natočili na osmistopém magnetofonu první demokazetu, kterou měli za 7 hodin a má název "Odplata". Svojí první desku nahráli roku 1991 a jmenuje se "Jsme v hajzlu" a v lednu až únoru 1993 nahráli další desku a to s novým bubeníkem Karlem Zelenkou, zvanou "Podivný dědictví". Na této desce najdete i bonus - 6 live skladeb z koncertu z Veselí nad Moravou. Před vydáním posledního alba "God save the president" ve skupině zůstali jen Zdeněk a Jiří a pak tam přišli kytarista Jaroslav Machek a bubeník Aleš Mrštík. Tahle deska byla vydaná v roce 1995 a jsou na ní i předělávky Sex pistols a Boba Dylana,... Ve druhý polovině devadesátých let kapela odehrála mnoho koncertů a hrají dodnes.

Historie skupiny sahá zpět až do roku 1988, kdy se dwa kámoši kytarista Pafka "Korčagin" Doležal a Štěpán "Makeba" Málek, známý z notoricky proslulé skupiny Ježkowyzraky, rozhodli založit kapelu. Oba přibírají díwčí duo, bubeníka a baskytaristu a po několika změnách se nakonec wylupuje dodnes hrající punkband N.V.Ú. (Nepřichází w úwahu).W následujícím roce 1988 skupina nahráwá prwní demo nazwané "...že je magor", které obsahuje wedle úderných punkowých wypalowaček jako například "Skinhead" nebo "Přewrat" i písně s kláwesami, značně poznamenané w té době letícím new age.Po rewolučním Silwestru 1989 - 90 skupina přibírá dodnes působícího bubeníka Jyřýčka. Následující čtyři roky znamenají twrdší odklon k punku, což přineslo i odchod ženského dua. Kapela nahráwá další dwě demo kazety - w roce 1990 to byla osmnácti skladbowé demo "Obchází mě dokola" a w roce 1992 "Tak jsme došli...". Současně začali N.V.Ú. intenziwně wystupowat na nejrůznějších festiwalech a w klubech, čímž se stáwají stále wíce populární a získáwají solidní fanouškowskou základnu doma i w zahraničí.W roce 1994 přibírá band druhého kytaristu Jardu "Foxe" Lišku a už s jeho účastí skupina wydáwá nowou desku u společnosti Black Point. Názew je "14 dní" a wychází nejen jako MC, ale už i jako CD. Po několika personálních změnách na postu baskystaristy se sestawa ustálila do konečné podoby:

W roce 1996 natáčí kapela druhé CD, MC s názwem "...w noci je tma". Poté se intenziwně koncertuje po Čechách a zajíždí na koncerty i do Německa, Maďarska nebo Slowenska. N.V.Ú. wycházejí také na mnoha kompilacích w USA, Německu, Itálii, Polsku a samozřejmě také w České republice. Hrají po boku takowých legend jako např. The Wibrators, Peter And Test Tube Babies, One Way System nebo The Stains. W roce 1998 kapela natáčí další album "Čáry, máry, fuck", které bylo wýtečně přijato kritikou a umístilo se na pátém místě TOP 25 časopisu Big Beng! Po dalším náročném roce (kapela wystoupila na 98 koncertech) N.V.Ú. wydáwají zatím poslední desku nazwanou "Z řady". Následowala šňůra wystoupení spolu s kapelami jako Bad Preachers, Aurora, Loikaemia, Major Accident nebo Menace. Na podzim odchází z kapely baskytarista Fox a je nahrazen nowým basákem Juniorem. Do budoucna N.V.Ú. plánují wystoupit w Anglii, Šwédsku a Belgii a w příštím roce se chystají wydat záznamy žiwých nahráwek a WHS kazetu s historií a některými koncerty.

Totální nasazení wzniklo z punk-metalowé skupiny Dehöt, kterou twořili čtyři spolužáci ze slánského gymnázia. Dehöt existowal asi půl roku a po odchodu zpěwáka Wiktora zanikl. Zbylá trojice w obsazení Martin - kytara, zpěw; Swáťa - baskytara, zpěw a Pípa - bicí se rozhodla pokračowat dál, owšem pod jiným názwem. Založení Totálního nasazení se datuje na přelom listopadu a prosince roku 1990. Po roce existence, odehrání řady koncertů na regionálních rockowých přehlídkách a festiwalech w kladenském okrese a podomáckém natočení demosnímku "Wiktorowy ostatky" (září 1991) posiluje skupina kytarowý post. Přichází druhý kytarista Honza. Do kapely wšak nezapadá a w létě 1992 odchází. Na jeho místo nastupuje P.P.Cwok. W této sestawě natáčí Totální nasazení w září roku 1992 dnes kultowní demosnímek "Dneska má swátek Marie". Krátce poté odchází na wojnu hnací motor kapely, Swáťa. Místo kytary opouští z důwodu studia na wysoké škole Martin a nahrazuje ho nawrátiwší se Honza. W létě 1993, ještě během Swáťowy wojny, natáčí během jednoho opušťáku demo "Bätmani". Po Swáťowě náwratu se kapela konečně rozjíždí naplno. Relatiwně wětší množstwí koncertů w zimě 93 a na jaře 94 skupině jenom prospíwá. Přichází wšak brzda w podobě dalšího odchodu na wojnu, tentokráte P.P.Cwoka. Kapela ale ještě předtím stačí nahrát we studiu několik skladeb a společně se skladbami nahranými liwe na Petynce je wydáwá jako třetí demo "Totálnínasazení 1994". Ještě téhož roku s ním wítězí w "Rockowém šlahounu" Radia 1, což dáwá podnět firmě N-musiq k nabídce účasti na CD kompilaci "Rock box 1". Po náwratu P.P.Cwoka z wojenské služby odchází w létě roku 1995 z kapely definitiwně Honza a sestawa se tímto ustaluje na současné obsazení: Swáťa - baskytara, zpěw ; P.P.Cwok - kytara, zpěw a Pípa - bicí . Na podzim 95 nahráwá we studiu Hostiwař Totální nasazení deset skladeb, které wydáwá na jaře příštího roku pod názwem "Stínohry" na CD i MC firma Střílek records. S debutowým albem začíná skupina stále častěji koncertowat, ale zatím jen po rockowých klubech předewším we středních a sewerních Čechách. Na podzim roku 1996 se wšak Totální nasazení dostáwá pod agenturu ANK, která skupině zajišťuje wystupowání w klubech po celé republice a hlawně častou účast na rockowých a punkowých festiwalech. W létě 97 natáčí kapela opět we studiu Hostiwař dwanácti písňowý materiál na druhou desku. Ta wychází na podzim téhož roku u wydawatelstwí ANK s názwem "Pocta době". Totální nasazení wystupuje w té době průměrně šestkrát do měsíce a náwštěwnost koncertů neustále stoupá. Přesně rok po natočení druhého alba nahráwá skupina 18 písní (již tradičně w hostiwařském studiu) - materiál na třetí desku. Album "...souhlasíš se wším?" wychází na podzim roku 1998 u firmy Popron music. Následující rok skupina připrawuje demosnímek, který wydáwá nezáwislá firma PH records pod názwem "Žiwáky" na začátku roku 2000. Demo obsahuje dewatenáct skladeb nahraných žiwě w pražském klubu Prosek. Na jaře 2000 wychází rowněž folkrockowý sólowý projekt zpěwáka a baskytaristy Swáti "Slánské powěsti", který předtím natočil se swojí doprowodnou skupinou Deratizéři na podzim 99 we studiu Hostiwař. We stejném studiu je i připrawen materiál na čtwrtou desku Totálního nasazení - 16 písní. To se děje počátkem léta 2000. Záhy skupina podepisuje smlouwu s wydawatelstwím Globus music a na podzim wychází nowé album "Spreyopithecus chaluhensis". Od léta je nawíc Totální nasazení zastupowáno hudební agenturou ZAPPA´S MARIA a na počet koncertů a nedostatek posluchačů si w žádném případě nemůže stěžowat. W prosinci roku 2000 oslawila skupina 10 let od swého wzniku. Zwýšenou koncertní činnost wykazují i Swáťowi Deratizéři, ale jejich hraní je kwůli wytíženosti Totálního nasazení přece jen omezené. Přesto Swáťa s Deratizéry na jaře 2001 natáčí w Hostiwaři materiál na nowou, rockowější desku, která pod názwem "W pasti..." wychází koncem roku. Hojně koncertující Totální nasazení si mezitím na podzim odskočilo do domowského studia Hostiwař, aby zde nahrálo zbrusu nowé album. Pod názwem "Crabalaganja" wychází tato nowinka w květnu roku 2002 opět u wydawatelstwí Globus music. Nowé CD obsahuje kromě osmnácti skladeb rowněž datowou přílohu.Počínaje létem roku 2002 absolwuje Totální nasazení koncertní turné spojené s propagací zmíněného nowého CD "Crabalaganja". Turné končí w lednu 2003, kdy w pražském klubu Delta skupina swůj koncert nahráwá, aby ho u wydawatelstwí Globus music wydala jako swoji druhou liwe-nahráwku (tentokráte na CD i MC). Nowé album wychází pod názwem "Delta Force-žiwák z Delty" w dubnu 2003. Tento přes hodinu trwající "žiwák" s 24 písněmi (wčetně dwou nowinek) je jedním z posledních koncertů we staré sestawě.Po dwouměsíční pauze způsobenou přírůstky do rodin se od polowiny dubna po boku stáwající trojice objewuje druhý kytarista. W konkurzu wybraný mladý čechobelgičan Michel Coolman se stáwá nowým členem Totálního nasazení, které tak po osmi letech hraje opět we čtyřčlenném složení. W této nowé sestawě ( Swáťa - baskytara, zpěw;P.P.Cwok - kytara, zpěw; Pípa - bicí;Michel - kytara ) wyráží Totální nasazení na nowé koncertní turné. Skupina hraje každý wíkend dwa koncerty w klubech i na festiwalech po celé České republice. Jak se wšak postupně ukazuje, není Michelowa druhá kytara takowým přínosem, jak se očekáwalo a při nacwičowání nowých písní Coolman kapelu spíš brzdí. Když se k tomu na konci února 2004 připojí i osobní problémy dostáwá Michel Coolman na Swáťůw popud definitiwní wyhazow.W klasické trojici Swáťa, P.P.Cwok a Pípa skupina opět hojně koncertuje, hraje na wětšině welkých letních festiwalů a připrawuje materiál na nowé řadowé album, jehož natáčení se realizuje w říjnu roku 2004 w hostiwařském nahráwacím studiu. Materiál na nowou desku zde měsíc po Totálním nasazení nahráwají i Swáťowi Deratizéři.Pro značnou koncertní wytíženost až do samého konce roku 2004 se začátek roku nowého nese w mírné koncertním útlumu. Totální nasazení tak w klidu finišuje s posledními pracemi na nowém albu a zhruba po roce opět rozšiřuje swé řady. W průběhu ledna roku 2005 do kapely přichází nowý druhý kytarista Honza "Šukec" Šulgán. Tato wýrazná kytarowá posila, slánská hardrockowá legenda (ex-Nouzowý wýchod, Crux, S.N.A.D.) mající bezmála dwacetiletou koncertní praxi, se již po několika zkouškách zapojuje do koncertowání a jeho kytara se ukazuje jako welký přínos. Celkowý sound kapely se i díky jeho wokálům ještě wíce ožiwuje. Totální nasazení w sestawě Swáťa - baskytara, zpěw , P.P.Cwok - kytara, zpěw , Šukec - kytara, zpěw a Pípa - bicí wyráží od dubna 2005, kdy wychází na CD u hawlíčkobrodského nezáwislého wydawatelstwí Cecek records (přibližně we stejnou dobu wydáwá tento label i nowé CD Deratizérů "Zbloudilá") nowé album "Když mrwy na šichtu táhnou" , na koncertní turné (odehráno 74 koncertů), které na konci roku wywrcholí welkolepými oslawami k 15.wýročí wzniku kapely w pražském Abatonu před téměř tisícowkou diwáků.Po zasloužené, bezmála dwouměsíční pauze, začíná Totální nasazení od února 2006 opět koncertowat, když předtím wydáwá w reedici na CD staré demosnímky z let 1991 - 1994. Jaro je na hraní poměrně bohaté a skupina zároweň s koncertní činností připrawuje CD reedici alba Žiwáky z roku 1999, které dosud wyšlo pouze na kazetách. Hlawní událostí prwní polowiny roku 2006 je wšak wydání alba nejwětších hitů skupiny, jakéhosi "Best of", wybraného předewším podle fanoušků. To pod názwem "Tak mi to PUČ" spatří swětlo swěta w čerwnu 2006, kdy se chystá Totální nasazení wyrazit na stejnojmenné turné spojené s propagací alba, jehož zwláštností je to, že ho bude rozdáwat zdarma. Turné začne w čerwnu, skončí w prosinci a čtweřice Swáťa, P.P.Cwok, Šukec a Pípa během něj rozdá mezi fanoušky wíc jak tisíc CD.

Wisací zámek byl znán po celé Praze, aniž by si někdo poslechl jejich hudbu. Byla to punkowá kapela, kterou znali lidé jen podle jména a fám. Wznik této kapely, která hraje dodnes, byl tedy až w roce 1982. Dalo se dohromady 5 studentů stawárny. Jan Haubert (zpěw), Michal Pixa (kytara, zpěw), Wladimír Stástka (basowka, zpěw), Iwan Rut (kytara) a Jiří Pátek (bicí). W prosinci 1982 kapela poprwé wystoupila na Strahowě w klubu 007, měl to být prwní a poslední koncert Wisacího zámku, ale koncert neměl kritický ohlas, takže kapela hrála dál. W roce 1983 wyprodali Chmelnici. I Wisáči měli problém s koncerty. Měli nepowolené akce. Díky koncertu na Žofíně, ze kterého wznikla nahráwka, poznala Česká republika Wisací zámek. Kapela se zajímala a chtěla odehráwat jen welké koncerty. Od roku 1984 se wšechno změnilo. ((W kwětnu 1984 šel Iwan Rut na wojnu. Kapela začala mít problémy s úřady, tak wystupowala pod názwem jejich nejznámější písně TRAKTOR. I Michal Pixa musel na wojnu, takže se členi rozutekli do různých stejně směrowaných kapel. W říjnu 1985 wzniká kapela w zastoupení, kde hráli Jan Haubert (zpěw), Michal Pixa (kytara, zpěw), Iwan Rut (kytara), Áda Witáček z kapely Plexis (bicí), Jiří Měchota (basowka). Wisací zámek se dal znowu dohromady w roce 1987. We stejné sestawě jako začínal a tak hraje dodnes. "Punk´s not dead, wy wolowé...!!!" (Jan Hubert)

kompilace

live

singly a EP

Podzim 1987 se dává dohromady parta pankáčů. Někteří z nich pracují ve fabrice Zetor,kde zabírají místnost a začínají zkoušet! Kapelu založili:

První koncert byl v únoru 1988 v příbramské hospodě. Další koncert odehravají v dubnu. Pak odchazí Vilda a Bergr na vojnu a Bojar konci s punkem úplně. E!E přibírají dalšího člena Motlika (z firmy Zetor). Koncem léta zahrají koncert v Příbrami a v říjnu 1988 nahravají demo OBYČEJNÍ POSEROVÉ, což je parodie na HNF (Obyčejní hrdinové). Od léta 89 odehravají mnoho koncertů ve vyměněné sestavě. Bakča tou dobou bydlí v Plzni, proto ho občas zaskakují Láďa a Šálek. Když vystupují Láďa a Šálek, tak skupina hraje pod názvem HILFE SCHULE, když hraje Bakča - E!E. Bořek (jejich kytarista) musí do blázince, proto hledají nového. HILFE SCHULE po několika letech končí a to definitivně. Nynější sestawa kapely:

GDY: 26. 5. 2007

GDE: Teplice

Mno tag tohleto byla taky docela dost powedená akcička…Teda až na to neplánovaný ranní wstáwání, za který wděčim Míše…Zawolala mi totiž frajerka už w 8 ráno jako abych prej šla wen. Mno tag mě wyzwedla tag w 8:30 i s krabicí čerwenýho žwejna, jenže to bylo čistý, tagže sme museli jít eště do Lídlu pro Colu a k babce sehnat nějaký lowe, což taky dopadlo docela fajně pže mi se slowy "Užij si to tam a hlawně nepij" wrazila do ruky 200Kč…Pag sme nějak neměli co dělat, tag sme sedohodli, že pojedem do Krásňáku pro Pítra. Nasedli sme do 54 a jeli do města s tim že počkáme, až nám pojede něco ndo Krásňáku, jenže mělo to jet asi až za 10 min, tag sme chvíli hodili zewl na autobusáku. Konečně sme se asi po 10min dostali do Krásňáku a šli pro Pítra. Měli sme štěstí, pže zrovna vycházel z baráku a byl na cestě za babkou, ke který se nakonec stejně nedostal a místo tohos náma skončil w Plusu při nakupování chlastu.Teda spíš se mnou, pže Míša čekala wenku. Asi po 10min sme vyšli z Plusu obtěžkaný 2 litrama žwejna, broskwowicí, rumem a Colama na slití. Sedli sme si u Plusu na zídku a začali sme slejwat. Najednou w dálce widíme známou postawu mířící k Plusu. Byl to Tomáš, naběh do Plusu, koupil lahwáče a my sme mezitím slili chlast.Potom sme šli k Pítrowi, pže se musel eště oblíknout atd. asi po půl hodině sme se konečně dostali na autobusák, gde sme vykalili flašku broskwowice a měli se sejít s dalšíma lidma. Asi z 5lidí co slibovali, že přídou tam dorazila jen LuckaSolařka se 2 igelitkama narwanejma chlastem a Dubi s Barčou (psem), kterej ale s náma stejně nejel. Škoda mno…Ale jako ta Lucka to těžce rozbila. Chvíli sme tam eště zewlowali a pag sme vyrazili na západ na nádraží, tam sme koupili lístky na wlak a wykalili další flašku. Asi po půl hodinový jízdě we wlaku, gde sme se seznámili eště s nějakym pankáčem, kterej byl na cestě do Doupowa na Exploited sme konečně dorazili do Teplic. To wedro bylo fakt nesnesitelný. W Teplicích sme s Luckou koupili eště další flašku Peachwodky a hruškovice. Ani newim jag, ale nějak sme se tam dali dohromady s teplickejma punx a asi hoďku tam kalili s nima. Gdyž sme dorazili na severní scénu, tag sme se tam docela rozdělili. Pítr a Tomášem byly něgde s Teplickejma a já, Lucka Míša, sme je tam hledali…Nakonec sme je úspěšně našli kalit si pěkně we stínu pod stromama u náměstí. Bylo nesnesitelný wedro a tag sme skoro všichni skončili w kašně, některý samozřejmě ze začátku nedobrovolně jako třeba já J J Ale pag to už bylo w cajku. Gdyž sme dorazili na hlawní scénu, tag zrovna začali hrát Horkýže slíže. Hráli oupe suprowě, pogo bylo skvělý a dokonce sme při něm potkali i Bariho J Gdyž přestali hrát Horkýže, tag sme si s Pítrem lehli někam do stínu, totálně nasráč, bylo nám wedro a tag sme šli hledat nějakou kašnu nebo fontánu…Nakonec sme jí s úspěchem našli a oba dwa skončili we wodě. Pag sme se nějak potkali s Tomem a ten tam skočil taky. Potom už žádná gut music hrát neměla a tag sme suše zewlowali po TP. Dokonce sme šli eště s pár lidma prudit i k nějakýdechovce odkad nás nakonec vyhodili benga J Jenze pag sme se nejak rozdělili a už šla celá ta akce do píči, chytnul nás děsnej liják a schovali sme se k nějaký pojišťovně, pže Tomášovi se při pogu rozlepili boty a tag je vyhodil a chodil celou dobu po Teplicích bosej…Míša odešla s nějakym týpkem, ztratili sme Lucku, která nám furt wolala, pže sme měli její kalení, tag sme jí chtěli najít,ale při cestě za ní sme se já s Pítrem nějak pohádali, mezitím se nám ztratil Tomáš, kterej řek, že se de wychcat a už se newrátil. Tag sme tam na něj asi 2hod čekali. A nakonec sme se rozhodli, že pudem na nádraží, pže už se začalo stmívat. Jenže šli sme oupe na druhou stranu a skončili na nějakym sídlišti. Byli sme mokrý, špinawý, byla nám zima... Zeptali sme se nějakého týpka, kudy se de na nádraží a ten nám oznámil, že sme oupe na druhym konci města. Tag sme šli asi 2 km směrem k nádraží a přitom sme se museli zeptat eště asi 5 lidí, než sme to konečně našli. Gdyž sme dorazili na nádraží, tag sme potkali malýho Krůpu s welkymPápou. Chvíli sme tam byly s nima a pag sme zjistili, že nám má jet wlak až za hodinu. Tag sme se sebrali, koupili lístky a šli koupit nějakou chálku k benzínce. Tam sme se nažrali, a šli zpátky na wlak, kterej nám jel za chvilku. Cestou wlakem sme se dohodli, že zajedem eště do Krásňáku k Tomášovi, jestli dorazil, pže sme měli strach, jestli se mu náhodou něco stalo…Dorazili sme do ULcity a skoro sme zapoměli wystoupit. Eště, že ten wlak měl na hlawáku konečnou :-) Cestou do Krásňáku sme w trolejáku potkali Wláďu. Nakonec sme dorazili do Krásňáku. Tomáš už byl w pohodičce doma a popisowal nám, jag bosej potkal nějaký týpky, který ho zhulili a pag už k nám netrefil, hledal nás po TP a gdyž nás nakonec nemoh najít, tag šel na nádraží a jel načerno wlakem domů. Eště asi hodinu sme kecali s Wláďou a s Tomášem na chodbě, než nám měl jet bus. Pag sme naseldi na bus a jeli ke mě domů spát.

GDY: sobota 28.4.2007

Jako tahle kalba byla asi jedna z nejlepších kaleb, který tady na blogu wůbec mam, jen škoda, že si toho z ní moc nepamatuju... Začalo to asi kolem 3 odpoledne, gdyž pro mě přijel Tomáš, Pítr a Homo...Hned ode mě sme sme jeli na Sewerku pro Dubiho přeplněnou 5, gde bylo wedro na chcípnutí a ten řidič jel jako naschwál jag šnek, teda aspoň mi to tag připadalo... Asi po 12min sme konečně dojeli na Sewerku a šli zazwonit na Dubiho. Gdyž sme zazwonili, tag ten kecafon oupe blbnul, tagže Dubimu nebylo skoro rozumět, ale počkali sme a Dubi nakonec wyšel... Prwní, co sme udělali bylo, že sme zamířili rownou do wečerky k wietnamce, gde sme nakoupili žwejno a nějakej ten lahwáč. Sedli sme si na lawičky kousek od wečerky a začali sme slejwat. Půwodně sme to tam chtěli jen slejt a jet kalit někam do pryč, ale nakonec se to nějak zwrtlo a zůstali sme tam kalit asi přes dwě a půl hodiny. Tag sme tag kalili a ani sme si newšimli, jag ten čas rychle utíká, těch několik litrů žwejna na sluníčku taky udělalo swoje. Konečně sme se dohodli, že se hneme z místa a najednou mi wolá matka, že se mam eště stawit doma...Mno prostě poděl, pže kluci museli eště do Krásňáku. Nakonec sme se dohodli, že já pojedu do Wšebo, oni do Krásňáku a w sedm se sejdem u Diwadla. Tag sme šli na zastáwku a cestou sme potkali Lenču Berčici, cestou sme pokecali a šli zas dál. Konečně sme dorazili na zastáwku. Naštěstí mi asi po 10min jel bus do Wšebo, ta cesta byla snad nekonečná, jako w žiwotě sem tam snad tag dlouho nebyla :-D Nakonec sem tam přece jenom nějak dorazila, wyřešila si to doma a jela k Diwadlu, gde sme měli mít spicha s klukama. Asi po 5min čekání konečně dorazili a bylo jich o jednoho wíc - přibyl k nám eště Wláďa... Sluníčko pařilo jag o záwod, času do koncíku zbejwalo hafo a nebylo co kalit, tag sme se sebrali a jeli do Wšebo do Lídlu eště pro nějaký to žwejno a pro flašku Ferneta. Do koncíku zbejwala eště asi hodina a tag sme si sedli za umělku a kalili. Potom sme chtěli už konečně jet do Cirkusu, ale potlali sme Prekyho, půwodně chtěl od něj Tomáš eště koupit hulení, , tag sme šli eště s nim a stráwili sme s nim asi dalších půl hodiny. Hulení sme sice nesehnali, ale stálo to zato. :-D Kalilo se, hulilo (já samozřejmě ne) :D Do Cirkusu sme dorazili už docela hustý. Sedli sme si před Cirkusem s tim, že dokalíme chlast a pudem downitř, ale nakonec se to wenku troch protáhlo, pže sme se seznámili s jednim hlídačem Nároďáku, se kterym se taky kalilo docela dobře, dokonce nám poskytnul a záchod a panáky zdarma :-D Mno prostě downitř sme se dostali už totálně nasráč. Zpraku byly fakt hustý, pogowali sme snad na wšecky skladby...Chudák Wláďa, přišel o moc tim, že neměl na wstup :D Pag už si pamatuju jen Fejfyho, se kterym sem tam docela dlouho kecala a taky to, jag sme se nějak rozdělili, kluci se někam ztratili a my s Pítrem skončili na nádraží a čekali, než nám pojede bus. Domů sem se dostala asi kolem 4hod ráno totálně nasračky... Prostě tahle kalba byla oupe dokonalá, Tomáškowi narozky 4ewer !!!

GDY: pátek 7. 4. 2007

GDE: zase skoro wšude :D

Tahle kalba byla jedna z těžce w poho kaleb...Byla sobota, a eště ke wšemu welikonoční prázdniny, teplo, sluníčko swítilo...mno prostě hustá příležitost k tomu, zase si zkalit huby :oD Podle dohody sme s eměli suše slízt w 15:00hod u Corsa. Proto sem se tag kolem 14:30 hod stawila pro Pítra a eště sme zaskočili pro Tomáše a Wláďu, kterej musel jet makat. We 15:00hod sme přišli ke Corsu, gde sme měli mít spicha s Míšou a s Dubim. Tam ale nigdo, tag sme čekali.... Asi do 10min přišel Dubi, ale bez Míši, která mu nedala wůbec wědět jestli dorazí bo ne. Tag sme eště nějakou dobu zewlowali u Corsa. Najednou widíme přicházející známou postawu - Míša. Gdyž Míša dorazila, tag sme se rychle přiwítali a šli nakoupit kalení do Plusu. Wláďa mezitim odjel do práce. Nejsem si jistá, ale mylsim, že downitř do Plusu šel Pítr s Dubim a já s Míšou a Tomášem sme čekali wenku. Ani ne za 10min kluci wyšli z Plusu, lehce obtěžkaný chlastem - měli sme něco kolem 20litrů :-D Tag sme šli zpátky ke Corsu, abysme to slili. Cestou se mi powedlo rozmlátit jednu flašku limonády, tagže se začla shánět flaška - nakonec úspěšně. Tag sme eště chwíli kalili u Corsa ( Míše se samozřejmě powedlo zkalit jako prwní) :oD a nakonec sme se dohodli, že je až moc hezkej den na to, abysme ho suše prozewlowali w Krásňáku. Dubi dostal nápad, že by sme mohli jet na Sewerku, gde je takowá hustá skála, gde se dá docela dobře zakalit.Tag sme šli na zastáwku, počkali na 5 a jeli.Gdyž sme tam dorazili, tag nás eště čekala docela welká štreka, ale nakonec sme to došli w pohodě a stálo to za to... Na tý skále to bylo fakt těžce w poho, teda až na ten welkej wítr to bylo prostě ideální místo pro kalbu. Tag sme tam kalili skoro až do tmy. Cesta zpátky byla taky wostrá, celou tu welkou skálu, sme totál nakalený slejzali, abysme to nemuseli obcházet. Wůbec nechápu jag sme to zwládli... Naštěstí sme přežili a we zdrawí se dostali dolu. :oD Dole sme potkali nějaký ubiho kámoše a kámošky, který tam dělali oheň, tag sme tam chwíli byly s nima a pag sme šli na zastáwku. Cestou se nám ztratila Míša z Dubim. A najenou widíme přijíždějící trolejbus a tag sme ho chtěli doběhnout, pže sme si mysleli jestli w něm neni Míša s Dubim. Tag sme tag běžěli tou tmou, a najednou sem nějak narazila na trnowej keř a totálně si roztrhla obočí a to sme ten troleják eště ke wšemu ani nestihli.... Počkali sme na další a jeli do města, gde sme byli chwilinku na busáku, gde sme udělali takowej menší bordel a pag jeli do Wšebo. Tam sem se děsně zkalená pohádala s fotrem, kterej poznal že sem zkalená jag prase a nechtěl mě nikam pustit,tag sem zdrhla z baráku. Nejhorší bylo, že weškerý naše kalení měl Dubi, tagže to bylo težce w piczi. Naštěstí sem měla eště 100Kč, tag sme jeli do Tesca nakoupit další kalení. Asi po hodině sme dorazili do Tesca a zpátky sme se wraceli už o 6 litrů žwejna bohatší :oD Tag sme tag uwažowali kam pudem a napadla nás Ulita, pže tam prej mělo bejt nějaký SKAčko. Gdyž sme tam dorazili, tag to tam fakt žilo, žádný SKAčka ta, sice nehráli, ale bylo tam hafo pankáčů hádajících se policajtama. Wšecko by bylo docela w poho, gdyby do nás nezačal píčowat Sloupik, kterej si prostě musel hrát na drsnýho frajírka, kterej musí jít zásadně proti tzw. kindrošům. Po "krátký wýměně názorů" s nim sme se nakonec nějak rozdělili - ztratil se nám Pítr, tag sme ho s Tomáškem hledali a gdyž sme ho nemohli najít tag sme šli na zastáwku, gde sme ho naštěstí nějak potkali. Tomáš pag jel domů do Krásňáku i se 4l wína, pže měl bejt brzo doma a my s Pítrem sme měli namířeno do Bronxu. Jenže wšecko nám ujelo, tag sme čekali asi hodinu a půl w tý děsný zimě na zastáwce na další bus, kterej nakonec nejel, tag sme se na to wykašlali a šli suše pěšky a dorazili sme tam asi kolem 3hod ráno totálně nasráč...

Tag tuhle kalbu sme měli naplánowanou už oupe hafo předem, ale wlastně to půwodně wůbec neměla bejt ani kalba...W plánu bylo oupe něco jinýho, jenže pag se to ňág zwrtlo a zhulili sme se a zkalili sme se jako prasata.....Překwapiwě 8=D Wyjdu ze školy a hned prwní, co widim je Bari, Wláďa a Pítr, který čekaj na mě. Okamžitě od školy sme šli wyzwednout Tomáše na nádraží, kam měl přijet z praxe...Asi po 15min čekání konečně přijel. Zajeli sme do Krásňáku wyzewlowat nějaký lowe a pag ke mě s tim samym účelem...Gdyž sem se doma snažila wyzewlowat nějaký lowe, tag to bylo docela wostrý, pže mi naši nechtěli dát ani korunu...nakonec sem je ale přece jen nějak záhadně přeswědčila... Wyjdu před barák, a tam už kluci wálej špeka ( wlastně ani newim, gde ho wzali...). Uwáleli ho a šli sme si zahulit za Hudyho barák, cestou sme potkali procházející Lenču, Jardu, Páju a prostě hafo pankáčů. který měli namířeno na trubky...Dorazili sme za Hudyho barák, zahulili a šli do Lídlu... Nakoupili sme asi 12 litrů žwejna a pag sme šli rownnou na louku za umělku, gde sme začali kalit a zhulili dalšího jointa...Ten prwní se mnou nic moc neudělal ale po tom druhym už sem byla docela dobře wytlemená. Asi po 2 hodinách kalení sme šli na zastáwku, pže sme se chtěli dostat do města, gde sme měli wyzwednout Leňulku Berčici. Newim, přesně jag to bylo ,ale cestou do města sme jí nějak asi potkali w buse a jeli sme s ní eště na Sewerku, ani newim proč, ale ta cesta byla fakt wostrá, pže , gdyž sme na Sewerce wystoupili z trolejáku, tag sme zjistili, že sme w tom buse nechali ležet 2 celý dwoulitrowky žwejna, jako docela poděl.... Chtěli sme to wíno zpátky a tag sme čekali, dokud nepojede ten spráwnej bus s našim žwejnem. Nakonec sme ten spráwnej bus přece jen wychytali a dostali žwejno zpátky. Eště sme nějakou dobu kalili na Sewerce, gde sme taky zhulili posledního špeka...Lenka pag šla domů, a tag sme chtěli jet do Wšebo, cestou do města sme w 51 narazili na rewizory a Tomáš schytal pokutu. Prostě den blbec. Nakonec sme dorazili do Bronxu, já se stawila doma a pag sme si šli sednout k Extrému, gde sme kalili. Kalili sme tag dlouho, že nám pag bylo skoro wšem blbě, Wláďa se dokonce i docela kwalitně poblil... a to nám eště asi 2 flašky zbyly...Nakonec sme neměli co dělat a tag sme chtěli jen tag na otočku na Dobětice, aby sme se aspoň trochu ohřáli w trolejáku. Wšecko by bylo docela fajn, gdyby wožralej Wláďa furt nepíčowal a newywoláwal hádky...Objeli sme kolečko w trolejáku a měli sme wystupowat, jenže Bari s Wláďou a s Tomášem chtěli wystoupit už na Malátowce, pže se jim chtělo prej děsně chcát... Mě a Pítrowi (teda hlawně mě) se wystupowat ale nechtělo a tag sme na ně zawolali ať pag přijedou na Mírák, že tam na ně na zastáwce počkáme a jeli sme dál. Dojeli sme na Mírák, gde byla zima jag w picze a čekali na to až přijede náš ztracenej zbyteg. Projelo už snad milion trolejáků a oni furt nigde, až nakonec wystoupili z práwě přijíždějící 54. Najednou sme si wšimli, že ale něco chybí...Jasný, 2litry čistýho žwejna... Prostě to Wláďa, kterej ho měl hlídat totálně posral a eště měl debilní kecy...Neskutečně sme se pohádali a Wláďa s Tomášem odjeli domů. Zůstali sme teda jen Pítr, Bari a já...Najednou w dálce widim známou postawu, běžící ke mě, jasný, Týnushka ode mě ze třídy a její mladej Marek, kterej měl w ruce oupe krááásnou wodnici. Tag sme tam tag stáli, kecali a Marek mezitim odešel na wlak, kterej mu měl už brzo přijet na hlawák. Tag nás zůstalo zase o jednoho míň. Nakonec sme se dohodli ,že doprowodíme Bariho a Týnu na Klíš a pag pojedem domů. Tag sme nasedli do autobusu a jeli. Z Klíše sme si to dali s Pítrem pěšky zpátky na Hraničář, gde sme počkali každej na swuj troleják a jeli domů...

NÁSLEDKY KALBY :

Wšecko to začalo asi tag před čtwrtou hodinou wodpoledne, gdyž na mě zazwonil Pítr s Tomášem a Wláďou. Gdyž sem wyšla, tag sme docela pospíchali, pže bylo už neco kolem 15:45hod a my mělibejt už w 16:00hod na Rewoluční, gde sme měli spicha s Dubim. Nakonec sme přijeli do města docela brzo, dokonce sme eště stihli doprowodit Wláďu do práce a pag hurá na zastáwku, gde už čekal Dubi. Neměli sme zatim co dělat, pže měl koncík začít až wod 19:00hod, tag sme se dohodli, že pojedem eště do Krásňáku, gde se Tomáš pokusí podělat matku o flašku zelený a wořechowky. bohužel se nepowedlo pže byla furt doma, tag sme šli do Plusu, nakoupili kalení a šli si sednout ke Corsu s tim, že až wečer matka wodejde, tag se tam Tomáš stawí znowa a weme ty flašky. Na to sme se samozřejmě mueli pořádně nakalit což nebylo ani tag težký :oD Tag tam tag sedíme, kalíme a najednou se kouknu na mobila (to bylo asi tag w 17:45hod) a tam smska od Míši, že na nás bude w 18:00hod čekat na autobusáku. Mno jako rychle sme se sbalili, a jeli na zastáwku, pochopitelně s menšim zpožděním. Nakonec sme konečně dorazili na busák, gde už přešlapowala čekající Míša. Do začátku koncertu zbejwala eště asi tag hodina a tag sme kalili eště na busáku, gde se Pítrowi powedlo mi totálně zničitt už tag zdeformowanou placku Dead Kennedys :-/ Do Besedy sme se dostali už docela w podnapilym stawu,taky si cestou Tomášdocela wostře rozsekal ruku..šašek :oD . Jako nejwětší rozsekáwka ale byla, gdyž nám ten typan co wybíral wstupný na ruce nakreslil jen obyčejnej křížek lihowkou, sem myslela že umřu...Wědět to. tag si to nakreslim už doma a newyhazuju zbytečně 50Kč :oD Dali sme piwko a Pítr s Tomáškem se wydali do Krásňáku pro zelenou a pro wořechowku...My s Míšou a s Dubim zatim čekali w Besedě. Dubi seděl u piwka a my s Míšou sme jako jediný w celý hospodě pogowali a nakonec sme si zapalowačem nawzájem wypálily podkowu zapalowačem. Auuu. Asi po 45minutách se kluci wrátili s nepříjemnou zpráwou - matka zamkla obýwák, gde byly obě flašky. Njn, smůla. Pro Míšu si we 22:00 hod přijel její táta, tagže už sme zbyly jen my 4. Zakalili sme piwex, zapogowali na PTVčka a pag jeli domů. Dubi na Sewerku a Pítr s Tomášem jeli do Krásňáku, nakonec to ale dopadlo tag, že sme s Pítrem skončili něgde pod Wyhlídkou, gde se nám nějakej weksláckej debílek snažil "prodat" pár wěcí...Šašek :oD Eště se nám nechtělo domů, ale zewlowat w tý hnusný zimě něgde wenku taky ne, tagže sem Pítra propašowala ke mě domů. kam sme přijeli asi kolem druhý hod ráno a byly tam asi do půl šestý...Tahle akce byla dost hustá, a to i přesto, že tam bylo tag málo lidí.

GDE: Kozy, Wšebronx

GDY: 13.3. 2007

Mno tag tahle kalba byla jako hafo w pohodě a hlawně je z ní oupe ranec fotek, za což wděčíme Pítrowi. Wšecko to začalo asi kolem 11 hod ráno, gdyž na mně zazwonil Pítr, Tomáš a Míša. Spočítali sme lowe a zjistili, že máme tag 120Kč a sorbitku. Naše cesta byla rownou směr Lídl. Nakoupili sme několik flašek bílýho žwejna a Míša si šla eště pro gyros, pže chcípala hlady. Sedíme u Lídlu, kam najednou přišel Jáma, malej Dejw a Jarda s Pawlíkem z Krupky. Pochopitelně sebou měli taky nějaký to žwejno,tag sme se dohodli, že pudem kalit nahoru ke Střížáku "na Kozy". Wyjít celej ten welikej kopec nahoru bylo fakt náročný, ale powedlo se. Došli sme nahoru a začali sme kalit. Asi během hodiny sme byly už wšichni docela w dobrý náladičce...Dokalili sme žwejna a potom následowala cesta dolu. Bylo to wostrý, hlawně Míša, která pořád dokola opakowala jag nás wšecky miluje, ta z toho kopce letěla dobře :oD Nakonec sme se wšichni dostali dolů we zdrawí a šli sme do Junáče, gde sme si jen tag suše rozwalili po stolech na sluníčko a odpočíwali. Já osobně sem spala 3 hodiny w kuse:oD Pag sme jeli do Krásňáků, wyzewlowali sme asi 40 Kč a zewlowali po Wšebo...